Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1012/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti M. R., zastoupené Mgr. Michalem Postlem, advokátem, sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. listopadu 2018 č. j. -826, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a nezletilého D. R., nezletilého F. R., nezletilého T. R., Š. R., V. R. a M. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhala, aby byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen " ") označený v záhlaví, neboť je názoru, že jím byla porušena její základní práva zaručená v a 4, , , d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Okresní soud v Prachaticích (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 30. 1. 2018 č. j. -675 zrušil pěstounskou péči M. P. (dále jen "mateřská prababička"), do níž byli dříve svěřeni nezletilí vedlejší účastníci. Nově je svěřil do péče stěžovatelky, tj. otcovské babičky nezletilých. Stanovil výživné ve výši 900 Kč, 800 Kč a 700 Kč měsíčně, které je Š. R. (dále jen "matka") povinna na nezletilé platit k rukám stěžovatelky, a výživné ve výši 4 200 Kč, 4 000 Kč a 3 800 Kč měsíčně, které je povinen platit V. R. (dále jen "otec") k rukám stěžovatelky. Nad nezletilými dále stanovil dohled, zastavil řízení o úpravu styku mateřské prababičky s nezletilými a rozhodl o nákladech řízení.

3. Okresní soud v průběhu řízení zjistil, že nezletilí byli v pěstounské péči mateřské prababičky. Po návratu nezletilých z péče otce dle předběžného opatření ze dne 23. 9. 2016 mateřská prababička neumožnila otci a otcovským prarodičům se s nezletilými stýkat a k uskutečnění styku došlo až na základě předběžného opatření vydaného k návrhu otce. Poté, co mateřská prababička opětovně začala umožňovat styk nezletilých s otcem, docházelo k problémům při předávání nezletilého T. ke styku. Okresní soud dále zjistil, že ho mateřská prababička nemotivovala ke styku, spíše naopak, sdělovala mu, že nechce-li, s otcem se stýkat nemusí. Odmítla ho předávat v prostorách evidované právnické osoby Charita Česká republika, Oblastní charita V., kde by se mohl postupně sbližovat s otcovskými prarodiči. Vztahy mezi mateřskou prababičkou na jedné straně a otcem i otcovskými prarodiči na druhé straně nejsou dobré. Obě strany hledají na té druhé jen negativa. V samotném zajištění péče o nezletilé mateřskou prababičkou soud nezjistil podstatnější nedostatky, v rodinném subsystému mateřské prababičky se nezletilí emočně stabilizovali a adaptovali. V průběhu řízení však došlo k podstatné změně okolností spočívající v tom, že nezletilý D. vyjádřil přání bydlet u otce a otcovských prarodičů, čemuž se nebránil ani nezletilý F. Dále se vztahy mezi mateřskou prababičkou a otcovou rodinou ještě více vyhrotily. Negativně soud hodnotil snahy mateřské prababičky o omezení styku otce s nezletilými a nedostatek vůle mateřské prababičky motivovat nezletilého T. ke styku s otcem. Okresní soud poukázal na , (dále jen "o. z."), dle něhož je jednou ze základních povinností pěstouna udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči a dalšími příbuznými. Pěstoun má povinnost umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže soud stanoví jinak. Dle okresního soudu mateřská prababička jako pěstounka nejenže neprohlubovala sounáležitost nezletilých s otcem a otcovskou rodinou, navíc její jednání bránilo prohloubení tohoto vztahu i v budoucnu. Okresní soud proto zrušil pěstounskou péči mateřské prababičky a rozhodl o svěření dětí do péče stěžovatelky dle o. z., který upravuje svěření dítěte do péče jiné osoby než rodičů. O nezletilé totiž jejich matka pečovat nechce a otec se svěřením dětí do péče stěžovatelky (své matky) souhlasil. Soud neměl důvodu neuvěřit tvrzení stěžovatelky, že umožní styk nezletilých s mateřskou prababičkou. S ohledem na to, že děti budou v rodině, kde se na péči o ně bude o víkendech podílet i otec, stanovil okresní soud nad nezletilými dohled s ohledem na předchozí výchovná selhání otce, jeho užívání návykových látek a nezohledňování rizikových faktorů. Okresní soud dále odůvodnil rozhodnutí o výživném a nákladech řízení.

4. k odvolání mateřské prababičky rozsudkem ze dne 29. 11. 2018 č. j. -826, který je napaden ústavní stížností, změnil rozsudek okresního soudu tak, že zrušil výrok o zrušení pěstounské péče mateřské prababičky a řízení o zrušení pěstounské péče zastavil. Dále jej změnil tak, že návrh stěžovatelky na svěření nezletilých do její péče se zamítá. Změnil jej také tak, že zrušil stanovení dohledu a řízení o uložení zvláštního opatření nad nezletilými zastavil.

5. po provedeném dokazování dospěl k závěru, že vztahy mezi účastníky jeho řízení nejsou dobré. Okresní soud nechal ve věci vypracovat znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že nejvýznamnější osobou pro nezletilé je mateřská prababička. V průběhu řízení však došlo k určité změně zejména u nezletilého D., který vyjádřil preferenci otcovské rodiny. proto chlapce vyslechl a zadal zpracování doplňku znaleckého posudku. Znalkyně dospěla k závěru, že nezletilý D. mírně upřednostňuje otcovskou rodinu, otcovského dědu vnímá jako mužský vzor a tráví s ním aktivně více času. Z tohoto důvodu mírně preferuje otcovskou rodinu před rodinným subsystémem mateřské prababičky. Nezletilý F. je vázán na osobu mateřské prababičky. Znalkyně uzavřela, že mateřská prababička představuje pro děti významnou vztahovou osobu a necitlivé narušení či zpřetrhání této vazby může mít do budoucna na děti nepříznivý vliv. uznal, že předávání dětí mateřskou prababičkou otcovské rodině nebylo vždy bezproblémové, což se ale týkalo i druhé strany. Na základě provedeného dokazování konstatoval, že se situace v době jeho rozhodnutí stabilizovala. Pěstounská péče mateřské prababičky je kolizním opatrovníkem i školou hodnocena pozitivně. kladl důraz na stabilizaci výchovné situace dětí, které potřebují jistotu a řád, přičemž pěstounská péče dle jeho hodnocení funguje a plní svůj smysl. Návštěvy otcovské rodiny musí dle krajského soudu pokračovat. Pěstounka (mateřská prababička) řádně zajišťuje vedení dětí a jejich výchovu, proto svým rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu, kterým byla pěstounská péče zrušena.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle zrekapitulovala průběh událostí a řízení před civilními soudy, v rámci čehož zdůraznila, že je připravena na výchovu nezletilých. V její rodině mohou mít děti mužské vzory. Zároveň uvedla, že v průběhu řízení mateřská prababička vystupovala vůči otcovské rodině iracionálně, nesnášenlivě a snažila se znemožňovat styk nezletilých s otcovskou rodinou.

7. Stěžovatelka má za to, že je zřejmé, že otec usiloval o svěření nezletilých do své péče a stěžovatelka ho v tom podporovala. Otec zároveň podporuje stěžovatelku v tom, aby byly děti svěřeny do její péče, neboť tak bude mít zajištěnu možnost se s nimi volně stýkat. Problém stěžovatelka spatřuje v tom, že mateřská prababička o otcovské rodině neřekla nikdy nic pěkného. Klade si proto otázku, jak se mateřská prababička o otcovské rodině vyjadřuje před chlapci v soukromí. Namítla, že se zabýval jen povrchně potřebou prohlubovat vztahy mezi nezletilými na jedné straně a otcem a jeho rodinou na druhé straně. bez náležitého zohlednění přešel skutečnost, že mateřská prababička tyto vztahy narušuje a pokrevní příbuzné dětí očerňuje. Dle jejího názoru nerespektoval zájem dětí a ignoroval jejich přání být u otcovské rodiny. pominul doporučení kolizního opatrovníka, následně nezletilé vyslechl, a přestože došlo fakticky k potvrzení informací poskytnutých kolizním opatrovníkem, zadal doplnění znaleckého posudku. Přestože i z doplňku znaleckého posudku vyplynula D. preference výchovného prostředí otcovské rodiny a F. uvedl, že chce být u obou babiček stejně, odvolací soud tato vyjádření chlapců nerespektoval. Závěry doplňku znaleckého posudku stěžovatelka vnímá tak, že F. a D. mírně upřednostňují výchovný subsystém její rodiny.

8. neposuzoval nejlepší zájem dítěte ve smyslu Úmluvy o právech dítěte z pohledu kritérií existence pokrevního pouta, zachování identity dítěte, přání dítěte a schopnosti osoby, o jejíž péči se uvažuje, zajistit vývoj dítěte. Dle názoru stěžovatelky favorizoval pěstounskou péči před péčí rodinnou, navíc za situace, kdy pěstounka porušovala své povinnosti.

9. Stěžovatelka považuje samotnou osobnost mateřské prababičky za problematickou, jelikož se nesnese téměř s nikým, kdo má jiný názor než ona, a není schopna přijmout opoziční stanovisko. Dle stěžovatelky akcentoval jen pozitiva mateřské prababičky a přehlížel její selhání. Vůbec se nezabýval výchovnými možnostmi stěžovatelky, která nabyla dojmu, že zjištění v rozsudku krajského soudu neodpovídají provedenému dokazování. Namítla, že jde o nepřezkoumatelný rozsudek.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byl vydán rozsudek napadený ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

11. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo spravedlivé.

12. Stěžovatelka namítla nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, kterou však Ústavní soud neshledal. Právu na soudní ochranu ( y) odpovídá povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a vypořádat se všemi důkazy i argumentací uplatněnou účastníky řízení, v opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu [nález ze dne 7. 5. 2014

sp. zn.

(N 82/73 SbNU 421), bod 24.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz]. Rozsudek krajského soudu obsahuje dostatečné odůvodnění. Je z něj patrné, proč rozhodl způsobem, jakým rozhodl a jak hodnotil zjištěné skutečnosti. V potřebné míře podrobnosti též objasnil, proč věc posoudil jinak než okresní soud, jehož rozsudek změnil.

13. Dle stěžovatelky měl posoudit kritéria pro svěřování dítěte do péče patrná z judikatury Ústavního soudu [k nim např. viz nález ze dne 26. 5. 2014

sp. zn.

(N 105/73 SbNU 683), body 19. až 23. odůvodnění]. Ústavní soud konstatuje, že hodnocení krajského soudu každého z těchto kritérií je z jeho rozsudku patrno. Mezi tato kritéria náleží zejména 1. existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o jeho svěření do péče, 2. míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby, 3. schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj a fyzické, vzdělávací, citové, hmotné a jiné potřeby a 4. přání dítěte.

14. O existenci pokrevního pouta mezi stěžovatelkou (otcovskou babičkou nezletilých) a mateřskou prababičkou nezletilých, která v důsledku rozsudku krajského soudu o děti pečuje, nebylo pochyb (1. kritérium). vycházel ze závěrů znalkyně, že mateřská prababička představuje pro nezletilé významnou vztahovou osobu a že zpřetrhání této vazby může mít do budoucna na vývoj dětí nepříznivý vliv. si na druhou stranu byl rovněž vědom zjištěných vazeb dětí na otcovského dědu, jehož nezletilí vnímají jako mužský vzor (2. kritérium). Velmi podrobně pojednal o schopnosti mateřské prababičky o děti pečovat (3. kritérium). Znal rovněž přání dětí, které mimo jiné přímo vyslechl (4. kritérium).

15. Ústavní soud nesouhlasí s námitkou, že by akcentoval výhradně pozitiva mateřské prababičky za současného přehlížení jejích selhání při plnění povinností pěstounky. např. poukázal na to, že v minulosti nebylo vždy bezproblémové předávání nezletilých mateřskou prababičkou otcovské rodině ke styku (bod 34. rozsudku krajského soudu). Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci vystupovala celá řada proti sobě stojících okolností, které bral v potaz. U mateřské prababičky lze zmínit především její schopnost zabezpečit hmotné potřeby dětí, její péče o školní záležitosti dětí, péče o ně (např. návštěvy logopedie apod.), citovou vazbu dětí na ni, skutečnost, že dle hodnocení znalkyně nezletilý F. mírně upřednostňuje rodinným subsystém mateřské prababičky. U stěžovatelky (otcovské babičky) a potažmo otcovského dědečka lze zmínit kladnou vazbu D. a T. na otcovského dědu, kterého vnímají jako mužský vzor, či to, že nezletilý F. dle znalkyně mírně upřednostňuje otcovskou rodinu. Ve věci dále nešlo přehlížet negativní okolnosti, které se týkají jak mateřské prababičky, tak otcovské rodiny, a mezi něž lze zařadit konfliktní vztahy mezi mateřskou prababičkou a otcovskou rodinou, skutečnost, že děti byly svědky řady konfliktních situací dospělých, či to, že dle hodnocení znalkyně byly vystaveny přímým i nepřímým tlakům z obou stran ohledně preference výchovného prostředí. Ústavní soud konstatuje, že z rozsudku a odůvodnění krajského soudu je patrná skutková složitost posuzovaného případu a snaha nalézt řešení, které by bylo v nejlepším zájmu nezletilých ( Úmluvy o právech dítěte).

16. Z ústavního hlediska lze přijmout hodnocení krajského soudu, který položil důraz na nutnost jistoty, řádu, pravidelné a systematické péče, kterou dle jeho názoru mateřská prababička nezletilým poskytuje. tedy vyšel z toho, že v nejlepším zájmu nezletilých je jistá stabilita v osobě, která na péči o nezletilé nese největší podíl. Z pohledu ústavních předpisů takovému hodnocení nelze v posuzované věci oponovat, neboť je podepřeno závěrem znalkyně, že mateřská prababička představuje pro nezletilé významnou vztahovou osobu a že zpřetrhání této vazby může mít do budoucna na vývoj dětí nepříznivý vliv. k dokreslení poukázal na to, že po změně četnosti návštěv u otce, které probíhají o víkendu, bývají po víkendu chlapci nesoustředění a F. nervóznější a vzdorovitější. Dále závěr o vhodnosti zachování stability péče u mateřské prababičky odůvodnil kladnými poznatky o péči mateřské prababičky o nezletilé (k tomu viz bod 34. rozsudku krajského soudu).

17. V napadeném rozsudku (bodu 34.) poukázal na to, že v průběhu řízení o odvolání došlo u předávání nezletilých ke styku s členy otcovské rodiny k jisté stabilizaci, což vnímal jako posun od dřívější situace, kdy předávání nebylo bezproblémové, na což poukazoval okresní soud ve svém hodnocení. Ke stabilizaci, resp. zlepšení přístupu mateřské prababičky k umožnění styku lze ve spise nalézt podklady (např. zprávu Oblastní charity V. ze dne 24. 4. 2018 začínající na č. l. 710 verte, v níž se popisuje, že po prvotním nesouhlasu mateřská prababička přistoupila na asistované předávání, po němž se zlepšil vztah nezletilého T. k otcovské babičce a dědovi; případně vyjádření nezletilého F. zachycené v doplňku znaleckého posudku, dle něhož poslední dobou již mateřská prababička chce, aby chlapci jezdili za členy otcovské rodiny). Posun v oblasti umožnění styku dětí s členy otcovské rodiny pak představuje součást odchylného posouzení krajského soudu o plnění povinností pěstounky (mateřské prababičky), mezi něž patří dle o. z. povinnost pěstouna udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost dítěte s jeho rodiči či dalšími příbuznými a povinnost umožnit styk rodičů s dítětem v pěstounské péči, ledaže soud stanoví jinak. Vedle toho nespatřoval nedostatky ve faktickém výkonu péče o děti mateřskou prababičkou. Ústavní soud takové odůvodnění přijímá jako vysvětlení odlišného hodnocení krajského soudu o plnění povinností pěstounky spoluvytvářející důvody pro změnu rozsudku okresního soudu. Požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí je o to naléhavější, dospěje-li odvolací soud k odlišnému závěru než soud nalézací (viz nález ze dne 19. 2. 2019

sp. zn.

, bod 17. odůvodnění). Tomuto požadavku dle hodnocení Ústavního soudu vyhověl.

18. Stěžovatelka namítla, že nepřihlížel k přání nezletilých. Ústavní soud konstatuje, že je-li dítě dostatečně rozumově a citově vyspělé, je nutné jeho přání považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a aby své rozhodnutí založily toliko na jeho přání, a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [nález ze dne 18. 12. 2014

sp. zn.

(N 235/75 SbNU 617), bod 20., či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci C. proti Finsku ze dne 9. 5. 2006 č. 18249/02, § 57-59, dostupný z https://hudoc.echr.coe.int]. Rovněž je nutné, aby soudy braly v potaz, zda jde o autentické přání dítěte, nebo zda je projevené přání dítěte ovlivněno manipulací další osobou.

19. zjišťoval přání nezletilých. Jejich stanovisko však nebylo v průběhu řízení neměnné, zejména u nezletilého D. V průběhu řízení před okresním soudem při znaleckém vyšetření uvedl, že by chtěl bydlet ve V., tj. u mateřské prababičky, a jezdit na návštěvy do F., tj. k otcovské rodině. Posléze však ve výpovědi před uvedl, že by chtěl bydlet ve F., kde je otcovská rodina, a k mateřské prababičce jezdit na návštěvu. Naopak u nezletilého F. byla znalkyní zjištěna mírná preference mateřské prababičky. si byl vědom pozitivních vazeb nezletilých na členy otcovské rodiny, především otcovského dědečka, který pro ně vystupuje jako mužský vzor a tráví s nimi čas. S ohledem zejména na změnu stanoviska nezletilého D. nechal vypracovat doplněk znaleckého posudku, v němž znalkyně uvedla, že D. mírně preferuje otcovskou rodinu před výchovným subsystémem mateřské prababičky, F. preferuje výchovný subsystém mateřské prababičky. Znalkyně dále uvedla, že oba chlapci jsou ve věku snadné ovlivnitelnosti situací, které jsou vystaveni. Lehce podléhají vlivu dospělých osob, k nimž mají citovou vazbu, a sami nejsou zatím schopni vytvářet trvalé postoje, které by odpovídaly reálným skutečnostem. Oba chlapci byli přitom vystaveni tlaku obou rodinných subsystémů k rozhodnutí, kterému mají dát přednost. Ústavní soud konstatuje, že za těchto zjištěných okolností svým rozhodnutím, na jehož základě byla zachována pěstounská péče mateřské prababičky, nevybočil z mezí daných ústavními předpisy. Jednotliví nezletilí se svým přáním mezi sebou lišili, u D. nešlo o stabilní přání, navíc byly poznatky o ovlivňování přání dětí. Za této situace nelze nic vytýkat v jeho závěru, který se přidržel hodnocení znalkyně, dle níž by necitlivé narušení či zpřetrhání vazby na mateřskou prababičku mohlo mít pro vývoj dětí nepříznivý vliv. Jistý stupeň vyhovění přání dětí vídat členy otcovské rodiny lze spatřovat v realizaci styku, jehož potřebu opakovaně zdůrazňoval. Mateřská prababička má totiž jako pěstounka stále povinnost udržovat, rozvíjet a prohlubovat sounáležitost svěřených dětí s jejich rodiči či dalšími příbuznými a povinnost umožnit styk rodičů s nimi ( o. z.). Ústavní soud dále ze spisu konstatuje, že po vydání ústavní stížností napadeného rozsudku krajského soudu okresní soud vydal rozsudek ze dne 29. 3. 2019 č. j. -898, jímž mimo jiné upravil styk otce a otcovských prarodičů s nezletilými.

20. Důvodná není námitka stěžovatelky, dle níž dospěl ke skutkovým zjištěním, jež jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Ústavní soud konstatuje, že zjištění, která vzal za základ svého rozhodnutí, mají odraz ve spise a provedeném dokazování. své rozhodnutí dostatečně odůvodnil a je patrné, jakými právními i skutkovými důvody je podložil a jak ke skutkovým zjištěním dospěl.

21. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu