Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1140/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Milady Sosnovcové a Stanislava Sosnovce, zastoupených JUDr. Věrou Škvorovou, Ph. D., advokátkou se sídlem Francouzská 4, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -453 ze dne 13. 2. 2019, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. -398 ze dne 20. 9. 2018 a usnesení Okresního soudu v Benešově č. j. -322 ze dne 3. 5. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Benešově zamítl návrh stěžovatelů na zastavení exekuce. K odvolání stěžovatelů bylo rozhodnutí nalézacího soudu v záhlaví citovaným usnesením Krajského soudu v Praze jako věcně správné potvrzeno. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením odmítl pro nesplnění povinných náležitostí dovolání.

Proti rozhodnutím soudů brojí stěžovatelé ústavní stížností, domáhajíce se jejich kasace. Stěžovatelé namítli, že otázku hmotného práva ve smyslu vymezili v dovolání tak, že je třeba vlastnictví rozvodové skříně posoudit dovolacím soudem jinak, než jak učinily soudy. Ty na otázku vlastnictví stěžovatelů usoudily ze samotné skutečnosti výstavby elektroměrného pilíře, aniž by byly zohlednily výkon dalšího obsahu vlastnického práva v podobě užívání a nakládání. Stěžovatelé soudům rovněž vytkli, že opomněly provést některé jimi navržené důkazy. Tuto svoji argumentaci stěžovatelé v ústavní stížnosti podrobně rozvedli.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů, příslušný spisový materiál i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je dílem nepřípustná, dílem zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o vlastní usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, ústavní stížnost proti němu přípustná sice je, ovšem není opodstatněná. Stěžovatelé totiž podali dovolání proti usnesení krajského soudu, aniž vůbec, natož řádně, vymezili přípustnost dovolání. Stěžovatelé, jak sami deklarují v ústavní stížnosti, žádali v dovolání odchylné právní posouzení věci oproti odvolacímu soudu (potažmo soudu prvního stupně). Takový předpoklad přípustnosti dovolání však ze zákona dán není. Jak ostatně stěžovatelům vysvětlil sám dovolací soud, předpoklad přípustnosti dovolání by byl splněn mimo jiné tehdy, žádali-li by stěžovatelé odchylné posouzení právní otázky, která však již byla Nejvyšším soudem řešena. To ale není případ stěžovatelů. Stěžovatelé tedy v prvé řadě neoznačili právní otázku, jež by byla způsobilá splnit, alespoň v hrubých rysech, požadavky alespoň jednoho z předpokladů přípustnosti dovolání. Namísto toho žádali přehodnocení právního posouzení vlastnického práva k elektroměrnému pilíři na pozadí jimi předestřených skutkových okolností (viz dovolání stěžovatelů na č. l. 414 soudního spisu) závisejících v užívání věci apod. Odmítnutím dovolání tak Nejvyšší soud do práva stěžovatelů na spravedlivý proces nezasáhl. Ústavní soud současně podotýká, že jde o vadu zásadní, bez které nelze pokládat podané dovolání za řádně uplatněné, resp. vyčerpané, a proto je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích (tj. v daném případě proti napadeným usnesením okresního a krajského soudu) nepřípustná podle (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 28. 11. 2017, vyhlášené ve Sbírce zákonů jako sdělení Ústavního soudu č. 460/2017 Sb.).

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti dle jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti dle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu