Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1225/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Bohuslava Veselého, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2009, č. j. - 142, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009, č. j. - 111, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 6. 4. 2019 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a doplněním ústavní stížnosti ze dne 23. 4. 2019 dále navrhuje, aby Ústavní soud uložil "Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy povinnost vydat stěžovateli osvědčení podle vyhlášky č. 87/91 Sb".

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Návrh stěžovatele trpí zjevnými obsahovými vadami a stěžovatel není zastoupen advokátem ( ).

Úřední činností soudu bylo přitom zjištěno, že se stěžovatel v minulosti již v desítkách případů obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími obdobnými vadami a na tyto nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti. Navzdory tomu tyto nedostatky neodstranil a ústavní stížnosti proto musely být z tohoto důvodu odmítnuty (namátkou srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 10. 2015,

ze dne 18. 11. 2015,

ze dne 1. 8. 2016 nebo

ze dne 31. 7. 2015).

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je ovšem přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a o dalších zákonných náležitostech dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak opakovaně a bezvýsledně stalo již v mnoha předcházejících případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového - a přitom stále stejného - poučení jako postup neefektivní a formalistický.

S ohledem na shora uvedené Ústavní soud nevyhověl žádosti stěžovatele na "přiznání 60 dnů na získání bezplatné právní pomoci". K uvedenému Ústavní soud dodává, že pokud stěžovatel napadá rozhodnutí správních soudů z roku 2009, je jeho ústavní stížnost navíc podáním, které by muselo být pro opožděnost odmítnuto, i kdyby byl stěžovatel zastoupen advokátem. Ústavní stížnost byla zjevně podána až po marném uplynutí lhůty dvou měsíců (resp. v rozhodném období 60 dnů) od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval ( ). Pokud jde o návrh stěžovatele na "uložení povinnosti Ministerstvu školství mládeže a tělovýchovy", Ústavní soud dodává, že takový návrh nespadá do pravomoci Ústavního soudu a Ústavní soud k jeho projednání není příslušný.

Ústavní soud proto v posuzované věci (podobně jako ve věci

sp. zn.

,

sp. zn.

nebo

sp. zn.

) shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení a ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2019

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu