Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1333/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o návrhu stěžovatelky ODEVA Fashion, s. r. o., se sídlem Čulenova 950/1, Skalica, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Jurajem Dragúnem, advokátem se sídlem Ševcovská 4075, Zlín, směřující proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, podanou dne 18. 4. 2019, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodčího nálezu, neboť má za to, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle d.

2. Z příloh ústavní stížnosti se podává, že ústavní stížností napadeným rozhodčím nálezem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci (NWT Slovakia, s. r. o.) částku ve výši 21.756,64 EUR s příslušenstvím a současně uhradit náklady rozhodčího řízení.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zpochybňuje procesní postup rozhodčího soudu, když namítá, že "rozhodčí soud při svém rozhodování opomenul důkazy vykonané v řízení a s touto skutečností se žádným způsobem v písemném vyhotovení rozhodnutí nevypořádal. Vzhledem k tomuto postupu Rozhodčího soudu je nepochybné, že napadené rozhodnutí je svévolné a v rozporu s principy spravedlnosti, co má za následek porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces."

4. Ústavní soud ještě před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

5. Ústavní stížnost dle písm. d) y (dále jen " ") tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou zaručeny ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva poskytuje. Přímo v ustanovení je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributů ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Povaze řízení o ústavní stížnosti by tudíž odporovalo, pokud by s ním paralelně probíhalo ve stejné věci řízení před obecnými soudy. Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti ( y), kde ochrana základním právům jednotlivce nastupuje jako prostředek ultima ratio, tj. toliko tam, kde ostatní prostředky právní ochrany poskytované právním řádem byly vyčerpány nebo zcela selhávají jako nezpůsobilé či nedostatečné, a kdy základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci.

6. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka domáhá zrušení předmětného rozhodčího nálezu, aniž by však za tímto účelem využila procesní prostředky ochrany, které jí poskytuje , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, v platném znění (dále " "), na nějž výslovně odkazuje i rozhodčí nález. Citovaný totiž umožňuje přezkoumat a příp. zrušit rozhodčí nález obecným soudem na návrh kterékoli strany sporu z důvodů vymezených v ustanovení . S ohledem na to, že podstatou námitek stěžovatelky je zpochybnění procesního postupu rozhodčího soudu, jímž měla být omezena ve svém právu na spravedlivý proces, je nutno připomenout, že dle ustanovení zákona o rozhodčím řízení je tato skutečnost jedním z důvodů, pro který může obecný soud na návrh strany sporu v rozhodčím řízení rozhodčí nález zrušit ("Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže [...] straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat"). Citované ustanovení je ovšem použitelné rovněž v případě tvrzených nedostatků v dokazování (tj. v situacích, kdy se rozhodci navrženým důkazem odmítli zabývat nebo se jím zabývali nedostatečně - srov. Bělohlávek, A. a o výkonu rozhodčích nálezů. 2. vydání. Praha: C. H. Beck. 2012, s. 1097).

7. Za dané situace je proto Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatelka nedostála požadavku subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpala všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv. Nepřípustnost ústavní stížnosti je pak dána rovněž ustálenou judikaturou zdejšího soudu ve vztahu k rozhodčím nálezům, kdy pro stručnost postačuje poukázat zejména na nález ze dne 8. 3. 2011,

sp. zn.

(N 37/60 SbNU 441; bod 16).

8. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k důvodnosti ústavní stížnosti, proto Ústavní soud soudcem zpravodajem předložený návrh odmítl podle ustanovení jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2019

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj