Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1170/19

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudce Ludvíka Davida a soudkyně Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Břetislava Zeliny, zastoupeného Mgr. Janou Slintákovou, advokátkou se sídlem T. G. Masaryka 1838, Varnsdorf, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2019, č. j. -264, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j. -242, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost podle písm. d) y (dále jen " ") a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu podle a násl. d (dále jen " ").

2. Z ústavní stížnosti a z nyní napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 8. 2017, č. j. -199, určil, že na pozemcích v něm specifikovaných vázne zástavní právo mimo jiné ve prospěch stěžovatele (žalobce), zřízené na základě smlouvy o zřízení zástavního práva. Současně byla žalované (společnost ENGLER INVEST a.s.) uložena povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení.

3. K odvolání žalované krajský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žaloba stěžovatele, podle níž mělo být určeno, že na pozemcích v ní definovaných vázne zástavní právo ve prospěch stěžovatele, se zamítá. Následné dovolání stěžovatele bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení . Ústavní soud je totiž podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li však ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavní práva jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

5. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. , a y). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by proto byl dán pouze tehdy, byly-li by jeho právní závěry v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Taková pochybení však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal.

6. Podstata stěžovatelovy argumentace před obecnými soudy spočívala v tom, že pokud byl budoucími prodávajícími uveden v omyl a proto přistoupil na zrušení zástavního práva váznoucího na pozemcích prodávajících, pak právní jednání, jímž došlo ke zrušení zástavní smlouvy, je jednáním neplatným. Proto mělo být určeno, že na předmětných pozemcích budoucích prodávajících stále vázne zástavní právo ve prospěch stěžovatele (budoucí prodávající totiž po zrušení zástavního práva pozemky prodali jinému subjektu, než bylo původně dohodnuto). Krajský soud a Nejvyšší soud však podle mínění Ústavního soudu ve svých rozhodnutích přesvědčivě vysvětlily, že budoucí prodávající o omylu stěžovatele v pohnutce nevěděly, natož aby ho samy vyvolaly. Opak ve svém důsledku ani sám stěžovatel netvrdí [srov. k tomu odst. 3 bodu 7.1 ústavní stížnosti], když sám vlastně připouští, že jej v omyl uvedly nikoliv sestry Strnadlovy jako budoucí prodávající a zástavkyně, ale obchodní společnosti ENGLER INVEST a.s. a ENGLER Praha s.r.o.

7. Rovněž závěr soudů, že eventuální nárok stěžovatele na vydání bezdůvodného obohacení (tedy ve své podstatě zálohy na kupní cenu, kterou poskytl sestrám Strnadlovým), se promlčel, není protiústavní. Stěžovatel ostatně žádnou hlubší argumentaci (natožpak ústavněprávní) v ústavní stížnosti ani k této otázce nenabízí. Vystačí totiž v podstatě s jediným blanketním odkazem na nález Ústavního soudu [

sp. zn.

ze dne 23. 7. 2015 (N 134/78 SbNU 107)] a s tvrzením, že skutková zjištění obecných soudů byla v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, což však nelze považovat za ústavně relevantní argumentaci. Za dané situace se ovšem ani Nejvyšší soud nedopustil neústavního postupu, odmítl-li dovolání stěžovatele, neboť podústavní právo bylo vyloženo a aplikováno ústavně souladným způsobem. V dané věci tedy nejde ani o porušení základních práv a svobod stěžovatele, které by mohlo eventuálně založit důvod přípustnosti jeho dovolání.

8. Nezbývá tedy než uzavřít, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou z ústavního hlediska plně akceptovatelná. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost dle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. května 2019

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu