Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1353/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele I. B., zastoupeného JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1464/6, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. února 2019, č. j. -30, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2018, č. j. -3969, a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 11. června 2018, č. j. -3945, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně jako účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "soud prvního stupně") zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "stížnostní soud") zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou; Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.

Právně zastoupený stěžovatel ve své stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), namítá nesprávnost rozhodnutí obecných soudů, popisuje důvody k podání návrhu na obnovu řízení, tvrdí, že závěry obecných soudů o neexistenci nových skutečností jsou vadné. Je přesvědčen, že napadenými rozhodnutími byla porušena zásada in dubio pro reo a jeho ústavně zaručená práva zakotvená v d a v a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel se na soud prvního stupně obrátil s návrhem na obnovu řízení. Stěžovatel postupoval v souladu s § 286 odst. 2 a 3 trestního řádu, který připouští proti zamítnutí návrhu podle § 283 písm. d) trestního řádu stížnost, které však stížnostní soud nevyhověl - s poučením, že proti usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný. Mimořádný opravný prostředek - dovolání je možno podat, připouští-li to zákon (§ 265a trestního řádu), možnost přezkumu usnesení o stížnosti dovoláním však připuštěna není, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl. Z toho důvodu se Ústavní soud zabýval nejprve splněním formálních požadavků na ústavní stížnost.

Podle je možné podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práv poskytuje; ve stejné lhůtě lze podat ústavní stížnost i tehdy, odmítl-li soud mimořádný opravný prostředek jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Taková situace však nenastala, neboť v projednávané věci zákon dovolání nepřipouští.

Popsaným postupem se stěžovatel zbavil možnosti brojit proti rozhodnutím soudu prvního stupně a stížnostního soudu, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti je odvozena od doručení rozhodnutí (dne 19. října 2018) a marně uplynula ve středu 19. prosince 2018.

Ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu byla ústavní stížnost podána včas, stěžovatel se v ní zaměřil na rozhodnutí soudu prvního stupně a stížnostního soudu, jeho (ústavněprávní) argumentace proti usnesení dovolacího soudu vůbec nesměřovala, stěžovatel pouze konstatoval existenci rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud v rozhodnutí postupoval zcela v souladu s trestním řádem, jeho rozhodnutí nevykazuje žádné vady a je patrné, že se s dovolacími námitkami zcela vypořádal.

Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh proti usnesení Nejvyššího soudu odmítl jako zjevně neopodstatněný; v části směřující proti usnesením soudu prvního stupně a stížnostního soudu ji odmítl Ústavní soud podle , neboť byla podána po zákonem stanovené lhůtě. Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle

odst. 3 téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu