Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1157/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t.č. ve VTOS Ostrava Heřmanice, zastoupeného Mgr. Barbarou Wilczkovou, advokátkou, se sídlem Masná 1324/1, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2017 sp. zn. , rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2017 sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na spravedlivý proces podle článku 36 d (dále jen " ") a právo na osobní svobodu podle článku 8 dost. 2 y, který zaručuje, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2017 sp. zn. byl stěžovatel odsouzen pro spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a s jedy dle odst. l, odst. 3 písm. a), písm. b), písm. c) a přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle odst. l , porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle odst. l a za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 6 let a 6 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí a ochranné opatření zabrání věcí. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 11. 2017 sp. zn. odvolání stěžovatele zamítnul a z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek nalézacího soudu zrušen ve výroku o trestu a nově byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání 8 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě si stěžovatel podal dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. odmítl.

3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjadřuje názor, že pod pojmem omamných a psychotropních látek naprostá většina populace vnímá drogy jako je pervitin, heroin, extáze, kokain anebo konopí. Že by do této kategorie měly zapadat i léky, je podle stěžovatele známo až v poslední době, mimo jiné na základě medializace jeho trestní věci. Pokud by výslovně mezi zakázanými látkami uváděl i léky, tak by si stěžovatel a jeho spoluobviněná mohli mnohem dříve uvědomit, že i jimi prodávané léky mohou být pro svůj obsah chápany jako omamné a psychotropní látky. Stěžovatel polemizuje s argumentem obecných soudů, že měl k dispozici příbalové letáky. Podle stěžovatele v jeho případě byla narušena zásada právní jistoty, neboť se ve svých ustanoveních nezmiňuje o lécích jako o formě omamné a psychotropní látky, a název samotného léku neobsahuje v názvu účinnou látku. Polemizuje i s tím, že v jejich trestní věci byli vyslýcháni pouze ti, kteří odebírali léky delší dobu nebo ve větším množství a u kterých bylo možno předpokládat zjištění závislosti. Drtivá většina odběratelů si na předmětných léčivech závislost nevytvořila, léky jim pomohly a vyléčily jejich zdravotní problém, přičemž se jednalo o žádoucí úbytek na váze anebo žádoucí zklidnění a možnost spánku. Stěžovatel dále upozorňuje na nečinnost policie, která jejich činnost nikterak nepotírala, neboť prodej léků obsahujících omamné a psychotropní látky byl na internetu velice rozšířen a probíhal bezmála 20 let. Ze samotného jednání stěžovatele a jeho družky bylo vidět, že se nikterak neskrývali, objednávky probíhaly po internetu a platilo se za ně na bankovní účet, což též svědčí o tom, že nevěděli, že se dopouští trestné činnosti.

4. Stěžovatel dále argumentuje ve vztahu k uloženému trestu, že mu byl sice uložen trest při spodní hranici trestní sazby, avšak obdobný trest, tedy v dolní polovině trestní sazby, by s ohledem na předchozí bezúhonnost obou odsouzených byl ukládán i při nakládání s " běžnými drogami" v takovém rozsahu. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, neboť nezohlednily specifické a významné okolnosti jeho případu. Další porušení svého práva na spravedlivý proces stěžovatel spatřuje v uložených trestech propadnutí věcí a uložených ochranných. Ačkoliv soudy dospěly k závěru, že stěžovatel a jeho družka měli trestnou činností získat majetkový prospěch ve výši přes jeden milion korun, přesto byl zajištěn a zabaven majetek vyšší hodnoty, než kolik činil jejich majetkový prospěch.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince. Takovýto zásah však Ústavní soud v posuzovaném případě neshledal.

8. Již ze samotné argumentace v ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel opakuje své námitky z řízení před obecnými soudy. S těmito jeho námitkami se však obecné soudy vypořádaly způsobem, který nelze shledat rozporným s právem stěžovatele na soudní ochranu.

9. Ústavní soud tedy shledal, že stěžovatel nepředložil žádné ústavně relevantní argumenty, kterými by přesvědčivě brojil proti napadeným rozhodnutím na ústavněprávní rovině. Nesouhlas s postupem a právními i skutkovými závěry obecných soudů stěžovatel sice prezentuje jako námitky proti ústavnosti jejich postupu, nicméně nelze mu v tom přisvědčit. Ústavní soud neshledal ani to, že by snad napadená rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněna ve smyslu požadavku, který na kvalitu odůvodnění klade základních práv a svobod a judikatura Ústavního soudu.

10. S ohledem na to, že Ústavní soud dospěl k závěru, že nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2019

Vojtěch Šimíček

předseda senátu