Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1179/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti JAF HOLZ spol. s r.o., se sídlem Pustiměřská 717/9, 682 01 Vyškov, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Pražákova 1008/69, 639 00 Brno, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. -1610 ze dne 14. 9. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení a d.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím bylo v rámci odvolacího řízení rozhodnuto v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. o povinnosti odsouzeného nahradit stěžovatelce jako poškozené škodu ve výši 363 288 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výší 7,25 % z dlužné částky, a to od 14. 4. 2013 do zaplacení.

Proti rozhodnutí vrchního soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka namítla, že ve výroku o náhradě škody napadeného rozsudku není uvedeno, zda se jedná o úrok roční nebo jiný, ačkoliv se řádně přihlásila s náhradou škody ve výši 363 288,03 s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % p. a. z dlužné částky. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci tak stěžovatelka ohledně příslušenství pokládá za nevykonatelný. Stěžovatelka k tomu podotkla, že rozsudek jí byl doručen až dne 5. 3. 2019, přičemž jejímu návrhu na opravu písařské chyby nebylo vyhověno. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud přisvědčuje stěžovatelce v tom, že příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo vhodné výslovně specifikovat tak, že jde o úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 363 288 Kč. Nicméně absence zkratky "p. a." či jiného přívlastku, z něhož by byla patrná periodicita úroku z prodlení, nečiní výrok o náhradě škody v části přiznaného příslušenství nevykonatelným. Je tomu tak proto, že ze zákona ( ) odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů ( v platném znění). Ostatně roční období platí i u ujednaných úroků ( ). Odtud je zřejmé, že jiná než roční periodicita úroku z prodlení nepřichází v úvahu, takže stěžovatelkou vzpomínaný nedostatek sám o sobě nebrání tomu, aby pravomocný výrok o náhradě škody předmětného rozsudku mohl být i v části přisuzující stěžovatelce příslušenství v podobě úroku z prodlení vykonán.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu