Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 193/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka, o ústavní stížnosti Z. D., t. č. Vazební věznice Praha-Pankrác, zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo nám. 287/18, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2018 sp. zn. , rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2018 sp. zn. a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2017 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 17. ledna 2019 a doplněné podáním ze dne 28. února 2019, stěžovatel podle a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2018 sp. zn. -2628 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2017 sp. zn. . Stěžovatel rovněž navrhoval, aby Ústavní soud rozhodl, že se propouští z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu. Podle tvrzení stěžovatele, byla napadenými rozhodnutími porušena jeho základní práva zakotvená v , a d (dále jen " ") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod včetně y základních práv Evropské unie.

2. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2017 sp. zn. byl stěžovatel shledán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle , odst. 3 písm. c) , za což byl odsouzen podle k trestu odnětí svobody v trvání 10 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věcí vyjmenovaných ve výrokové části rozsudku.

3. Proti rozsudku soud prvního stupně podal stěžovatel odvolání, které bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2018 sp. zn. podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítnuto.

4. K dovolání podanému stěžovatelem, Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. října 2018 sp. zn. dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti vznesl námitky jak k přípravnému řízení, kde podle jeho názoru nebyla prověřena jeho procesní obrana o charakteru látky, distribuované zájemcům (nabízel látku kofein, která ze 70 % nahrazuje účinky pervitinu, ale nepatří mezi zakázané OPL), tak k průběhu řízení před Městským soudem v Praze, kterému vytýkal nezákonnost celého trestního stíhání, chybnou aplikaci právních norem trestního práva i nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, svévoli a zpochybnil i samotný proces zjišťování důkazů s tím, že výrok o vině a trestu nemá oporu v dokazování i skutkových zjištěních. Vrchnímu soudu v Praze stěžovatel vytýkal, že se nezabýval meritem trestní věci, tj. jako prejudiciální otázku neřešil tvrzení stěžovatele, zda šlo o povolenou látku kofein, či se v dané věci vyráběl a distribuoval pervitin, zda a v jakém rozsahu měla být prováděna jeho distribuce i zda existuje příčinná souvislost mezi zjištěnou varnou pervitinu, osobami nakupujícími potřebné suroviny k výrobě OPL a jakou úlohu v těchto vztazích měl stěžovatel. Nejvyšší soud pak v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že cíleně vyráběl OPL, kterou nejen distribuoval, ale sám také užíval, ačkoliv podle tvrzení stěžovatele v trestním spisu je tato vytýkaná nezákonná činnost dostatečně a hodnověrně vyvrácena několika svědky.

6. Stěžovatel má za to, že ve věci rozhodující soudy nevzaly v potaz jeho obhajobu, nevyhodnotily správně důkazy, svědčící o jeho nevině, ani se nevypořádaly se zdůvodněním o existenci 4 kg pervitinu, se kterým stěžovatel neměl nic společného.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené . Ústavní stížnost byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem ( až ).

8. I když stěžovatel v ústavní stížnosti nenavrhoval zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2018 sp. zn. , rozhodnutí o posledním opravném prostředku v ústavní stížnosti uvedl a vznesl proti němu své námitky, tedy je označil způsobem, který Ústavnímu soudu umožňuje, aby je vzal v úvahu a přezkoumal, aniž by bylo nutné stěžovatele vyzývat k upřesnění petitu.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a postup obecných soudů z hlediska kompetencí daných mu y a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv stěžovatele v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

10. Ústavním soudem bylo již opakovaně konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Ústavní soud nemá provádět "superrevizi" dokazování a skutkových zjištění vzešlých z trestního řízení. Pokud soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané ustanovením § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu, jakož i ustanovení § 125 trestního řádu a jasně vyloží, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily a jak se vypořádaly s obhajobou, není v pravomoci Ústavního soudu zasahovat do dílčího hodnocení jednotlivých provedených důkazů. Ústavní soud je povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit v situacích, kdy právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě jsou-li skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, jinými slovy tehdy, když rozhodnutí obecných soudů svědčí o jejich možné libovůli. O takovou situaci se však v projednávaném případě nejedná.

11. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel prostřednictvím ústavní stížnosti pokračuje v polemice s obecnými soudy, opakuje uplatněné námitky a snaží se zpochybnit provedené dokazování a způsob hodnocení důkazů ze strany soudů. Nepřípustně přitom očekává, že Ústavní soud učiněné závěry podrobí dalšímu instančnímu přezkumu. Pochybení relevantní z hlediska ústavněprávního přezkumu v projednávané věci zjištěna nebyla.

12. Městský soud v Praze na základě provedených důkazů dovodil, že jednání stěžovatele lze považovat za vysoce společensky škodlivé ve smyslu , neboť stěžovatel byl osobou na drogové scéně všeobecně známou, obracela se na něj celá řada osob, přičemž možnost odběru kvalitního pervitinu vedla u řady odběratelů k sekundární kriminalitě spočívající v krádežích za účelem obstarání si peněz na drogu, případně k další distribuci drogy třetím osobám. Při úvaze o druhu a výměře trestu vycházel soud z a 39 , vzal v úvahu povahu a závažnost spáchaného trestného činu, poměry stěžovatele, jeho dosavadní způsob života a možnost jeho nápravy.

13. Vrchní soud v Praze přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to i z hlediska vytýkaných vad a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nalézací soud se s námitkami vznesenými stěžovatelem vypořádal, hodnocení provedených důkazů se zabýval dostatečně podrobně, když dospěl k přesvědčení, že v nemovitosti v Č. byl vyráběn pervitin a že tuto výrobu zajišťoval stěžovatel za pomoci obžalovaného P. P. v rozsahu popsaném ve výroku o vině. Úvahy o trestu, včetně hodnocení stěžovatele z pohledu jeho kriminální kariéry, podle závěru učiněného odvolacím soudem, vedl soud prvního stupně správně a vyvodil z nich přiléhavé výsledky v podobě uloženého trestu odnětí svobody i způsobu jeho výkonu, jakož i uložení vedlejšího trestu.

14. V dovolacím řízení stěžovatel jako dovolací námitku uvedl, že ve věci rozhodující soudy se v jeho případě nezabývaly subjektivní stránkou jako jednoho z obligatorních znaků jeho trestného činu. Nejvyšší soud řádně přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu a shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

15. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou.

16. Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil.

17. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu