Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1165/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRESIDENT SECURITIES a.s., Farského 5829, Chomutov, zastoupené JUDr. Janou Svatoňovou, Na Pankráci 1062/58, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 5. 4. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti dané .

II.

Usnesením Policie ČR, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKVP, Expozitury Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2018, č. j. NCOZ-748-3034/TČ-2016-417401, bylo rozhodnuto v trestní věci obviněného A. R. o zajištění blíže určených nemovitostí. Současně bylo stěžovatelce zakázáno s těmito nemovitostmi nakládat. Stěžovatelka podala proti citovanému usnesení Policie ČR blanketní stížnost, ve které uvedla, že ji odůvodní prostřednictvím svého právního zástupce po dni 17. 1. 2019. I přesto, že stěžovatelka chtěla svoji blanketní stížnost odůvodnit, rozhodl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením dne 26. 2. 2019 tak, že ji zamítl. Přitom stěžovatelka svoji blanketní stížnost ten samý den doplnila a Vrchní soud v Praze měl tak teoreticky možnost se před vyhotovením napadeného usnesení s odůvodněním stížnosti seznámit. Postup vrchního soudu považuje stěžovatelka za rozporný se související judikaturou Ústavního soudu (Nález

sp. zn.

nebo

sp. zn.

), má za to, že došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány a d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [ y (dále jen " ")], který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná.

Poukazuje-li stěžovatelka na související judikaturu Ústavního soudu, nelze přehlížet, že v projednávané věci jsou dány odlišné skutkové okolnosti případu. Stěžovatelka si byla dobře vědoma toho, že blanketní stížnost, má-li být bezvadná, musí být řádně odůvodněna. Navíc sdělila soudu, že svoji stížnost doplní po 17. 1. 2019, přičemž Vrchní soud v Praze rozhodl o stížnosti až dne 26. 2. 2019. Za situace, kdy soud vyčkával s rozhodnutím o stížnosti déle než měsíc, jsou další námitky stěžovatelky bezpředmětné. Dobu, kterou vrchní soud stěžovatelce na doplnění podání fakticky poskytl, lze považovat za více než dostatečnou. Trestní řízení sice musí dbát práv účastníků řízení, nicméně nemůže rezignovat na racionální, hospodárný a efektivní postup orgánů činných v trestním řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu