Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 915/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti R. A., zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem se sídlem Přátelství 1960, 397 01 Písek, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -1738 ze dne 29. 11. 2018 a rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. -1694 ze dne 17. 7. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení , a 4, a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresní soud v Písku změnil svůj předchozí rozsudek č. j. -915 ze dne 3. 5. 2016 ve výroku I. tak, že přivolil, aby nezletilá dcera stěžovatele vykonávala počínaje druhým pololetím školního roku 2017/2018 školní docházku v základní škole X. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil pouze tak, že se nahrazuje souhlas stěžovatele při volbě dané školy (jde tak o formulační, a nikoli věcnou změnu).

Proti rozhodnutím obou soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že soudy nepřihlédly k účelovému chování matky, z něhož je dle něj zcela evidentní, že důvodem změny školy nebyly důvody uváděné matkou, ale jiné důvody omezující a zatěžující stěžovatele. Tím mělo být dle jeho názoru preventivně bráněno další úpravě péče, a to případné budoucí střídavé péči. Současně tato situace měla vést k co největšímu zatížení stěžovatele, časově i finančně, za účelem odrazení jej od budoucího návrhu na změnu péče. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozvedl.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je toliko pokračující polemikou s důvody, které vedly soudy, zejména krajský soud, k nahrazení souhlasu stěžovatele při volbě výše uvedené školy jako rozhodnutí o důležité věci týkající se nezletilé. Tu je třeba předeslat, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním řízení opatrovnického, pročež Ústavní soud nemůže korigovat či snad nahradit závěry soudů vlastními vývody, jestliže ke zjevnému vybočení z kautel spravedlivého procesu nedošlo. Z obsahu napadených rozsudků však Ústavní soud žádný zjevný exces či zásadní nespravedlnost nezjistil. Krajský soud vyslechl nezletilou, která je již ve věku, v němž je schopna sdělit své přání, v neformálním prostředí, přiměřeně jejímu věku a bez účasti rodičů. Z tohoto setkání odvolací soud zjistil, že nezletilá si přeje nadále navštěvovat základní školu X. Krajský soud tak dospěl ke stejným závěrům jako předtím Okresní soud v Písku v napadeném rozsudku, tedy v souladu s dosud provedeným a poměrně obsáhlým dokazováním v předmětné věci. Z něj vyplynulo, že nezletilá je svěřena do péče matky, žije s ní a jejím nynějším manželem a polorodým sourozencem v M. Zde si v nové škole již vytvořila vazby na kamarády, zapojila se do mimoškolních aktivit, je přátelská, tak ji vnímají i její spolužáci, obecně se jí tu líbí a po písecké škole se jí nestýská. Přechod na tuto školu neměl na nezletilou negativní vliv, a to ani na její osobnostní vývoj, ani na vývoj z hlediska jejích znalostí a vědomostí (výborný prospěch). Pakliže za této situace soudy aprobovaly stav, který tu byl v době jejich rozhodování (tedy školní docházka nezletilé do základní školy M.), nepostupovaly ústavně nekonformním způsobem. Jejich racionální závěry jsou odrazem nezávislého rozhodování, a nikoli projevem nepřípustné libovůle.

Výhrady stěžovatele o indoktrinaci nezletilé matkou a další obdobně laděné námitky nemohou na uvedených závěrech soudů nic změnit. Ty jsou především projevem pokračujících sporů s matkou nezletilé, na něž Ústavní soud upozornil již v minulosti v souvislosti s přezkumem rozhodnutí soudů o výchově nezletilé, a to v nálezu

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2018, který je stěžovateli ostatně znám.

Ve světle řečeného Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu