Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1080/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti T. M., zastoupené Mgr. Ing. Miroslavem Hájkem, advokátem se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2019 č. j. , -119, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2018 č. j. , -46 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017 č. j. -34, ve znění usnesení ze dne 15. 8. 2017 č. j. -42, a o návrhu na odložení jejich vykonatelnosti a vykonatelnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č. j. -81, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svého základního práva ve smyslu , , a d (dále jen " ") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a odložení jejich vykonatelnosti.

Městský soud v Praze napadeným usnesením ustanovil opatrovníkem dlužnice (dále jen "stěžovatelka") advokátku JUDr. Bohumilu Holubovou (dále jen "opatrovnice"). Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatelky napadeným usnesením rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky s odkazem na ustanovení věta první a odmítl. Dovolací soud uvedl, že podle je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení Nejvyšší soud poukázal na to, že předložené dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává vymezení toho, v čem stěžovatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti a v dovolacím řízení proto nelze pro tuto vadu pokračovat.

Stěžovatelka po obsáhlém shrnutí procesního vývoje připomněla, že zdravotní důvody (těžké poškození zraku) jí neumožňují vykonávat její práva a plnit uložené povinnosti. Domnívá se, že soudem jmenovaná opatrovnice není "obeznámena s problematikou specifických potřeb a právního postavení handicapovaných osob", nebude proto schopna účinným způsobem hájit její zájmy a neměla k ní proto důvěru. Stěžovatelka je také přesvědčena, že v jednotlivých dotčených řízeních vážících se k její meritorně souzené věci (tj. zjištění úpadku stěžovatelky a ustanovení insolvenční správkyně) nebylo postupováno dostatečně rychle a urgentně. Dotčené soudy nerespektovaly ústavní požadavky na zajištění vysokého standardu ochrany procesních práv, když ji byla "fakticky odňata možnost se plnohodnotně účastnit insolvenčního řízení". Návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a nenapadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č. j. 19106/2016-A-81 zdůvodňuje možností předejít dražbě bytu, ve kterém žije, jež je nařízena na den 11. 4. 2019.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, obsah insolvenčního spisu i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatelka v dovolání řádně nevymezila předpoklady jeho přípustnosti podle , což je však jeho obligatorní náležitostí. Nejvyšší soud své rozhodnutí o dovolání srozumitelně a řádně odůvodnil. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle y, odmítl-li pro tuto vadu dovolání. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek a k jeho podání je povinné zastoupení advokátem; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti. To nebylo v posuzované věci splněno, neboť stěžovatelka výslovně neuvedla žádnou spornou otázku hmotného nebo procesního práva. Ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y.

Pokud jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný odmítnuta.

K návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2019 č. j. , -119, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 1. 2018 č. j. , -46 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017 č. j. -34, ve znění usnesení ze dne 15. 8. 2017 č. j. -42, Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou konstatuje, že je-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle ; ten tak sdílí právní osud ústavní stížnosti. Ústavní soud konečně konstatuje, že se nemohl zabývat návrhem na odložení vykonatelnosti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018 č. j. -81, jež ani nebylo ústavní stížností napadeno. Podání návrhu na odložení vykonatelnosti je - jak vyplývá z již citovaného ustanovení - zcela jednoznačně vázáno na napadené rozhodnutí.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu