Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1090/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Otakara Ženíška a Jindřišky Mrkvičkové, zastoupených Mgr. Janou Tichou, advokátkou se sídlem Nežárská 613, Praha 9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, č. j. -240, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2018, č. j. -217, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 29. 3. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 12. 2017, č. j. -166, bylo o žalobě stěžovatelů rozhodnuto tak, že žalovaná, tj. Hlavní město Praha, je povinna z blíže určených pozemků, jež stěžovatelé nabyli v restituci, odstranit navážku, kterou tvoří navezený tuhý komunální odpad, včetně vrstvy zeminy s příměsí plastů, skla, kamenů a jiných materiálů, a to mechanickým rozebráním a odvozem z částí prostorů určených pozemků, uvedení pozemků do původního stavu a takto vyklizené pozemky předat žalobcům. K odvolání povinné změnil Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Následně podané dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením odmítnuto.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že i když byla stavba zemního valu zkolaudovaná a označená jako stavba protihlukového valu, jedná se o skryté úložiště odpadu, stavební suti a dalších odpadových materiálů vzniklých v souvislosti se stavbou sídliště Jižní Město. Odvolací soud posoudil navážku jako zemní val, který je součástí pozemků, aniž by se jakkoli vyslovil k otázce znečištění a složení navážky, resp. její ekologické závadnosti. Usnesením Nejvyššího soudu došlo podle stěžovatelů k odepření spravedlnosti, neboť dovolací soud nezohlednil to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v nesouladu s provedenými důkazy. Podle stěžovatelů se v projednávané věci nejedná o zemní val, ale de facto skládku odpadu. Obecné soudy postupovaly formalisticky, když se nezabývaly smyslem žalobního nároku, tj. omezení vlastnického práva stěžovatelů v důsledku umístění navážky tuhého komunálního odpadu na jejich pozemcích. Stěžovatelé poukázali na skutečnost, že předmětem stavebního povolení a následného kolaudačního rozhodnutí byla stavba zemního valu a nikoli skládky. Pokud bylo prokázáno, že stavebník ukládal do tělesa zemního valu nebezpečný odpad, nemůže být požadavek stěžovatelů na odstranění této navážky zamítnut s odkazem, že se skládka stala de facto součástí pozemků. Podle stěžovatelů došlo postupem obecných soudů k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jim garantovány a d.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [ y (dále jen " ")], který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.

Podle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy žalobou stěžovatele řádně zabývaly, když se v rámci ústavní stížností napadených rozhodnutí vypořádaly z právní povahou zemního valu. Namítají-li stěžovatelé, že tento zemní val je tvořen navážkou stavební suti, není od věci poukázat na závěr odvolacího soudu, který poukázal na to, že této skutečnosti si byli stěžovatelé vědomi již v době, kdy dotčené pozemky získali v restituci. Bylo tedy na nich, zda budou žádat vydání konkrétních pozemků, jejichž povrch je dotčen navážkou suti, resp. stavebním valem, či zda požádají o náhradní pozemek či finanční náhradu. Z uvedených důvodů nemá Ústavní soud za to, že by napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu