Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1064/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. Víta Petiry, MBA, zastoupeného Mgr. Martinem Hamplem, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Palackého 741, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2019, č. j. -344, a rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2018, č. j. -321, a Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2018, č. j. -258, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, a dále a) Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské nám. 1245/2 a b) Barevných domků Hajnice, příspěvkové organizace, se sídlem v Hajnicích 46, jako vedlejších účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví uvedenými rozsudky Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "nalézací soud") a Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "odvolací soud") byla v konečném důsledku zamítnuta žaloba stěžovatele o určení, že jeho odvolání z funkce ředitele vedlejšího účastníka b) provedené vedlejším účastníkem a) dekretem ze dne

29. 2. 2016 a výpověď pracovního poměru daná mu vedlejším účastníkem b) dopisem ze dne 1. 11. 2016 jsou neplatné. Soudy dospěly (zjednodušeně řečeno) k závěru, že stěžovatel, jehož pracovní poměr vznikl jmenováním na vedoucí pracovní místo, může být odvolán písemně bez uvedení důvodu, což se v jeho případě stalo.

Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu, neboť není přípustné podle ; dospěl k závěru, že namítl-li stěžovatel s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. , že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, pak přehlíží, že citované rozhodnutí na projednávanou věc nelze vztáhnout, neboť vychází z jiného skutkového základu, na nějž dopadá zvláštní úprava podle zák. č. 561/2014 Sb. školského zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Proti všem v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů podal řádně zastoupený stěžovatel včasnou ústavní stížnost, v níž namítá, že v důsledku procesního postupu a rozhodnutí obecných soudů byla porušena jeho základní práva zaručená v , 26 odst. 3, 7 odst. 1 a 10 odst. 1 d. Zejména uvádí, že soudy hodnotily provedené důkazy nesprávně (v rozporu s ustanovením ); napadená rozhodnutí se podle něj vyznačují přepjatým formalismem a vycházejí z nesprávného skutkového základu - soudy se stěžovatelem předloženými důkazy odmítly zabývat a vycházely výhradě z důkazů svědčících v jeho neprospěch.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Přes svoji obsáhlost neobsahuje ústavní stížnost nic jiného, než pouhou polemiku stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů, které však svá (náležitě odůvodněná) rozhodnutí vydaly po řádně vedeném dokazování, zhodnotily (převážně nesporný) skutkový stav odpovídajícím způsobem podle hmotného práva; dovolací soud vysvětlil, z jakého konkrétního důvodu nelze na stěžovatelovu věc vztáhnout závěry usnesení sp. zn. . Soudy tak v rámci justiční soustavy splnily beze zbytku svoji roli - nalézací soud zjistil odpovídajícím způsobem skutkový stav a nalezl právo, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu nalézacího a žádné vady v jeho postupu a rozhodnutí nezjistil a dovolací soud vysvětlil, proč nevymezil stěžovatel dovolací důvod a proč se na jeho věc nevztahuje citované rozhodnutí. Hodnocení důkazů nalézacím soudem (nesporná skutková zjištění) je přiléhavé; další dokazování nebylo třeba provádět.

Nespokojenost stěžovatele s výsledkem řízení před obecnými soudy opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá, tzv. právo na spravedlivý proces bylo zachováno - proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení ; usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění ( téhož zákona).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu