Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 556/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného Mgr. Michalem Krčmou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štupartská 599/4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. ledna 2019, č. j. -2278, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a Vrchního státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Městský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") zamítl usnesením ze dne 13. listopadu 2018, č. j. -2275, návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení; proti tomu stěžovatel brojil stížností, kterou Vrchní soud v Praze (dále též jen "stížnostní soud") napadeným usnesením jako nedůvodnou zamítl.

Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), nejprve popsal důvody, pro které byl uznán vinným a odsouzen. Podle něj stížnostní soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně a nevypořádal se s jeho námitkami - soud I. stupně dostatečně nevysvětlil, proč nemají stěžovatelovy důkazy žádnou vypovídací hodnotu. Stěžovatel je přesvědčen, že jím předložené y jsou novým důkazem zpochybňujícím správnost skutkových zjištění v řízení ve věci samé, což by bylo ještě patrnější i z (neprovedených) výslechů svědků. Postup obecných soudů považuje stěžovatel za zásah do svých základních práv a svobod zaručených v a 95 y (dále jen " "), v a odst. 3, , 11 odst. 1, 36 odst. 1, a odst. 3, , a 40 odst. 3 d (dále jen " ") a v a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; navrhuje, aby Ústavní soud deklaroval porušení práv stěžovatele, zrušil napadené usnesení, zakázal Vrchnímu soudu v Praze pokračovat v porušování práv stěžovatele a přikázal mu propustit jej z výkonu trestu odnětí svobody.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, jaké podklady ve svém návrhu na obnovení řízení předložil, a vyjádřil své přesvědčení, že ani soud prvního stupně, ani soud stížnostní se s nimi nevypořádaly způsobem, který sám stěžovatel očekával.

Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - upravuje trestní řád (§ 277 a násl.), který jej rozděluje do dvou kroků: 1. řízení o návrhu na povolení obnovy; 2. je-li obnova povolena, následuje samo obnovené řízení. Účelem tohoto rozdělení je nejprve zjistit, zda návrh obsahuje skutečně nové poznatky a důkazy, které mohou zvrátit původní závěry, a je přitom plně v kompetenci soudu posoudit, jde-li o skutečnosti nové, významné či bezpředmětné.

Žádná v ústavní stížnosti uvedená námitka nesvědčí o tvrzenému zásahu do zaručených práv stěžovatele; obecné soudy postupovaly v souladu s trestním řádem, pečlivě přezkoumaly návrh a srozumitelně vysvětlily, proč mu nevyhověly. Stížnostní soud v napadeném usnesení vysvětlil účel řízení o návrhu na obnovu řízení a srozumitelně vysvětlil důvody, pro které stížnost zamítl. Nespokojenost stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů nezakládá sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti, a Ústavní soud ji proto považuje jen za polemiku nezpůsobilou zasáhnout tvrzená práva stěžovatele.

Lze-li podle y státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (obdobně y), nelze akceptovat požadavek stěžovatele, aby Ústavní soud rozhodl o jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Takové rozhodnutí přísluší jen obecným soudům, a proto nemůže Ústavní soud v souladu s citovaným omezením státní moci a principem subsidiarity takovou rozhodovací činnost na sebe atrahovat.

Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu