Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 489/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného Mgr. Richardem Frommerem, advokátem, sídlem Ostružnická 325/6, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2018 č. j. -31, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s y.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a listin k ní připojených se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 4. 12. 2017 sp. zn. uznán vinným z přípravy zvlášť závažného zločinu vraždy podle k , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a podle tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci specifikované ve výroku.

3. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 9. 5. 2018 sp. zn. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), rozhodnutí krajského soudu částečně zrušil ve výroku o trestech a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že stěžovatele podle § 140 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle § 70 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci.

4. Usnesením vrchního soudu ze dne 15. 5. 2018 sp. zn. nebylo podle § 151a odst. 1 tr. řádu vyhověno žádosti stěžovatele, aby stát nesl náklady na znalecký posudek z oboru daktyloskopie, který si stěžovatel vyžádá ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. , neboť takový důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný.

5. Proti usnesení vrchního soudu podal stěžovatel stížnost, v níž poukázal na důkazní situaci v posuzované trestní věci, přičemž zdůraznil potřebu doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru daktyloskopie.

6. Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost stěžovatele zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel poukazuje na dokazování v jeho věci, v průběhu kterého si krajský soud nepřípustně a v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2005

sp. zn.

(N 4/36 SbNU 27) vybíral důkazy k prověřování trestního jednání, z něhož byl obžalován. Upozorňuje na odlišná tvrzení svědkyně G. S. oproti jeho tvrzením a na povinnost soudu řádně prověřit výpověď této svědkyně, neboť by měly platit úvahy vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2002

sp. zn.

(N 10/25 SbNU 69). Má za to, že v jeho věci soudy nedostály ústavním požadavkům kladeným na dokazování v trestním řízení. Důsledně nezhodnotily výpověď poškozené jako usvědčující důkaz, když dalšími důkazy neprověřily pravdivost jejích tvrzení o okolnostech spáchání trestného činu, a když se nevypořádaly s otázkou věrohodnosti a nezaujatosti její osoby.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y). Není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, neboť postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů přísluší nezávislým soudům. Pravomoc Ústavního soudu podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními zásadami. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

10. Stěžovatel brojí proti soudním rozhodnutím, kterými nebylo vyhověno jeho žádosti, aby stát nesl náklady na znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví daktyloskopie, který si vyžádá.

11. Účelem ve věci aplikovaného § 151a tr. řádu, který umožňuje obviněnému, jenž má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu, a poškozenému, který má nárok na ustanovení zmocněnce, žádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o tom, že stát ponese náklady na znalecký posudek, který obviněný nebo poškozený vyžádá, je posílit aktivitu stran trestního řízení a umožnit jim nejen již existující důkazy vyhledávat, navrhovat a provádět, ale (jde-li v daném případě o znalecké posudky) je i opatřovat. Podmínkou rozhodnutí podle § 151a odst. 1 tr. řádu je předpoklad potřebnosti takového znaleckého důkazu pro objasnění věci. Tuto podmínku hodnotí orgán činný v trestním řízení rozhodující o žádosti obviněného nebo poškozeného podle konkrétních okolností případu.

12. V předmětné věci, jak se podává z napadeného usnesení, soudy posuzovaly potřebnost znaleckého posudku podle zásad uplatňovaných při dokazování. Nejvyšší soud v této souvislosti případně poukázal i na příslušnou judikaturu Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 24. 2. 2004

sp. zn.

(N 26/32 SbNU 239), nález ze dne 30. 6. 2004

sp. zn.

(N 91/33 SbNU 377) nebo nález ze dne 18. 11. 2004

sp. zn.

(N 172/35 SbNU 315)]. Shledal-li vrchní soud znalecký posudek z odvětví daktyloskopie nadbytečným a pro rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska objasněnosti předmětné trestní věci zřejmě nepotřebným důkazem a z tohoto důvodu žádosti stěžovatele nevyhověl, z ústavněprávního hlediska je jeho postup akceptovatelný, neboť nepotřebnost a nadbytečnost předmětného znaleckého posudku řádně odůvodnil mimo jiné odkazem na závěry odsuzujícího rozsudku krajského soudu. Rovněž nelze nic vytknout dostatečně odůvodněným závěrům Nejvyššího soudu, který se s rozhodnutím vrchního soudu ztotožnil.

13. Stěžovatel ostatně stejnou žádost adresoval v přípravném řízení Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, pobočce v Olomouci (dále jen "krajské státní zastupitelství"), přičemž jí také nebylo vyhověno, a následnou stížnost Vrchní státní zastupitelství v Olomouci (dále jen "vrchní státní zastupitelství") usnesením ze dne 31. 1. 2017 č. j. 2 VZT 45/2016-161 zamítlo jako nedůvodnou. Obě státní zastupitelství neshledala doplnění dokazování pro objasnění věci potřebným, když z již provedeného dokazování vyplynulo, že stěžovatel zamýšlel umístit daktyloskopický otisk jiné osoby na palcát, aby ošálil policejní orgán, přičemž k uskutečnění tohoto záměru nedošlo. Požadoval-li tedy znaleckým posudkem vyřešit otázku, zda lze vytvořit klamný otisk prstu a zda je možné jej sejmout, vrchní státní zastupitelství ve shodě s krajským státním zastupitelstvím považovalo takový důkaz za nadbytečný, jelikož by měl prokazovat pouze zamýšlený, nikoliv uskutečněný postup.

14. Brojí-li stěžovatel proti způsobu provádění a hodnocení důkazů v jeho trestní věci, je třeba zdůraznit, že tyto otázky jsou v kompetenci soudů, rozhodujících o vině a trestu. V daném stádiu trestního řízení, kdy byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání stěžovatele, je předčasné, aby se Ústavní soud jakkoliv k této otázce vyjadřoval. Ústavní stížnost totiž představuje krajní prostředek k ochraně práva, nastupující až tehdy, jestliže náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná a příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit [srov. nález ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)].

15. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva stěžovatele. Postupoval proto podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu