Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 744/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Ing. Františka Glasera, zastoupeného JUDr. Zuzanou Kristiánovou, advokátkou se sídlem Brno, Kozí 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2018 č. j. -943 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 2017 č. j. -889, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o jeho návrhu na povolení obnovy řízení, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ze spisového materiálu vyplývá, že Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2013 č. j. -520 změnil k odvolání žalobce rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 2011 č. j. -421 tak, že uložil žalované 1. a žalovanému 2. (stěžovatel) zaplatit žalobci "ve prospěch konkursní podstaty dlužníka Zdeňka Červinky" částku 15 000 000 Kč s příslušenstvím proti povinnosti žalobce vrátit žalovaným ve výroku specifikované akcie společnosti KAVEX-GRANIT HOLDING a. s. (výrok I.), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek (výrok III.).

Stěžovatel podal návrh na obnovu řízení, který odůvodnil tím, že jsou zde skutečnosti a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení a jenž mohou pro něj přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Konkrétně šlo o dva dopisy, z nichž mělo vyplývat, že akcie v dané věci nebyly v době uzavření kupní smlouvy opatřeny rubopisy a podpisy pouze z toho důvodu, že na výzvu k předložení akcií k rubopisu a podpisu nebylo reagováno a právní předchůdce stěžovatele RSDr. František Glaser tak nemohl rubopisy akcií podepsat.

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. 7. 2016 č. j. -827 stěžovatelův návrh na obnovu řízení zamítl a Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že skutečnosti uváděné stěžovatelem ani jím předložené listinné důkazy nemohou přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci ve smyslu Konstatoval zejména, že argumentace stěžovatele, že se nikdo nemůže s úspěchem dovolávat vlastní nepoctivosti či neplatnosti právního úkonu, kterou sám způsobil, není v dané věci přiléhavá, neboť žalobou napadený rozsudek odvolacího soudu na závěru o neplatnosti smlouvy o převodu cenných papíru, uzavřené mezi žalobcem a právním předchůdcem stěžovatele, nespočívá. Odvolací soud dále uvedl, že ze stěžovatelem předkládaných dopisů JUDr. R. Vargy, advokáta, a RSDr. Františka Glasera (původního žalovaného) nelze dovodit, že by akcie společnosti KAVEX-GRANIT HOLDING a. s. byly od prodávajícího (RSDr. Františka Glasera) podvodně vylákány, či že by mu bylo kýmkoli bráněno, aby na nich vyznačil rubopis. Již z toho důvodu stěžovatelem předkládané důkazy neodůvodňují povolení obnovy řízení.

Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl podle , neboť nesměřovalo proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí a tvrdí, že jím předložené důkazy jsou schopné přivodit pro něj příznivější rozhodnutí ve věci. Namítá, že tím, že žalobce nepředložil po výzvách akcie k rubopisu a podpisu, zcela jednoznačně zavinil neplatnost smlouvy o převodu cenných papírů, přičemž neplatnosti smlouvy se nemůže dovolávat ten, kdo ji způsobil. Podle stěžovatele soudy nesprávně posoudily předložené důkazy a napadená rozhodnutí jsou v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, podle které k povolení obnovy řízení stačí pravděpodobnost, že nově předložené důkazy mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, že Nejvyšší soud odmítl podané dovolání, neboť stěžovatelem předestřenou otázku posouzení, zda byl naplněn důvod obnovy řízení podle , a to podmínka příznivějšího rozhodnutí ve věci, odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že posuzovat rozhodnutí o přípustnosti dovolání podle může pouze z hlediska jeho ústavnosti. Fakticky se tak jeho přezkum omezuje na posouzení dvou otázek, a to zda dovolací soud neodepřel účastníkovi řízení soudní ochranu tím, že odmítl dovolání, aniž by se ve svém odůvodnění, pokud jde o jeho přípustnost, náležitě vypořádal se stěžovatelem řádně předestřenou právní otázkou, nebo tím, že v rámci svého posouzení právní otázky, ať už vyústilo do odmítnutí dovolání nebo připuštění dovolacího přezkumu, aproboval právní výklad, který je v rozporu s ústavně zaručenými základními právy a svobodami (citovaný nález

sp. zn.

).

Napadené rozhodnutí se s dovoláním stěžovatele dostatečně vypořádalo: jsou z něj patrné konkrétní důvody, které vedly k vyřčeným právním závěrům právě ve věci stěžovatele. Nejvyšší soud opřel své právní závěry ve věci možné obnovy řízení o svou relevantní judikaturu a Ústavní soud nemá důvod, aby závěry dovolacího soudu jakkoli zpochybňoval.

Pokud jde o napadené rozhodnutí odvolacího soudu, Ústavní soud konstatuje, že své rozhodnutí řádně odůvodnil a podrobně rozvedl, z jakých důvodů se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu stěžovatele na obnovu řízení. Jeho závěrům nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. dubna 2019

JUDr. David Uhlíř, v. r.

předseda senátu