Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 746/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky Dagmary Klugarové, zastoupené Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou, se sídlem Pplk. Sochora 740/34, Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018 č. j. -124, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018 č. j. -99 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 5. 2017 č. j. -70, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 3 napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu žalobu o zaplacení částky 1.000.000 Kč s příslušenstvím jako zprostředkovatelské odměny, na niž měl stěžovatelce vzniknout nárok z důvodu zprostředkování uzavření smlouvy o převodu pozemků. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku konstatoval, že "pro rozhodnutí soudu nebyl rozhodný obvyklý obsah zprostředkovatelské smlouvy, resp. obvyklý průběh a obvyklé okolnosti smluvního zprostředkovatelského vztahu, ale konkrétní okolnosti tohoto případu a konkrétní smlouva. V daném případě svědčí důkazy o tom, že tentokrát šlo o smlouvu o zprostředkování zaměřenou na konkrétního zájemce." Prvostupňový soud vycházel ve svém rozhodnutí především z výpovědí účastníků a svědků, SMS a e-mailové korespondence mezi účastníky a dospěl k závěru, že stěžovatelkou tvrzený nárok na zprostředkovatelskou odměnu nevznikl. K odvolání stěžovatelky odvolací soud napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl s tím, že stěžovatelka nepředkládá k vyřešení konkrétní právní otázku, ale podrobuje kritice hodnocení důkazů odvolacím soudem a zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu a soudu prvního stupně, že v otázce předmětu (obsahu) mezi účastníky uzavřené smlouvy byla prokázána tvrzení žalovaných o zprostředkování vztažené k realizaci daného obchodního případu s konkrétní osobou, přičemž tím byla vyvrácena tvrzení stěžovatelky o generální povaze smlouvy.

3. Stěžovatelka v postupu obecných soudů - v rámci hodnocení důkazů - shledává prvky libovůle doprovázené značně subjektivistickým přístupem soudů a má za to, že takovýto přístup je v extrémním rozporu s podstatou zásady volného hodnocení důkazů, neboť obecné soudy hodnotily zjištěné skutečnosti výhradně v neprospěch stěžovatelky (v postavení žalobkyně). Podle stěžovatelky se jí coby účastníkovi řízení nedostalo rovnoprávného postavení před soudem - neboť druhá strana byla zjevně zvýhodněna.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byly účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud, jak plyne z judikatury, následuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Z toho důvodu Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

6. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

8. Obecné soudy se ve svých napadených rozhodnutích náležitě zabývaly vyjasněním skutkových okolností případu i stěžovatelčinými námitkami. Stěžovatelka ve své argumentaci před ústavním soudem polemizuje s právními závěry a skutkovými hodnoceními obecných soudů, které se však pohybují na podústavní úrovni.

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nedospěl k závěru, že by došlo k zásahu do základních práv stěžovatelky, podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu