Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 907/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatele H. C. N., zastoupeného Mgr. Pavlem Letáčkem, advokátem, se sídlem Šafaříkova 785/1, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018 č. j. -19, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2018 č. j. -118 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 3. 2018 č. j. -90, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jimiž měla být porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na spravedlivý proces a zásada presumpce neviny dle a d.

2. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 byl stěžovatel shledán vinným přečinem podání alkoholu dítěti dle , kterého se dopustil, zjednodušeně řečeno, když v prodejně potravin, kterou provozuje, prodal nezletilé dívce láhev vodky, ačkoli si byl vědom toho, že dívka ještě nedovršila 18 let, přitom požití zakoupeného alkoholu u dívky zapříčinilo těžkou opilost, která si vyžádala lékařské ošetření. Stěžovatel za to byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto jako nedůvodné ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze. Dovolání stěžovatele bylo odmítnuto ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu.

3. Stěžovatel v ústavní stížností rozporuje závěr obecných soudů o své vině a namítá, že z důkazů, které byly v řízení provedeny, nelze bez porušení principu neviny učinit závěr, že je pachatelem skutku uvedeného v obžalobě. Veškeré důkazy byly totiž obecnými soudy apriori vykládány v jeho neprospěch a bez dalšího považovány za důkaz jeho viny; tento závěr ovšem nebyl náležitě zdůvodněn. Stěžovatel měl být usvědčen především svědeckou výpovědí poškozené, jejíž věrohodnost ovšem nebyla ze strany soudů náležitě zkoumána, stejně jako nebylo vysvětleno, proč nebyla vzata v potaz výpověď stěžovatele. V řízení nebylo mimo jakoukoli rozumnou pochybnost prokázáno, že stěžovatel spáchal žalovaný trestný čin; pochybnosti však byly vyloženy v jeho neprospěch. Je dán nesoulad mezi skutkovými zjištěními, provedenými důkazy a právními závěry soudů. Stěžovatel rovněž kritizuje, že jeho dovolání bylo odmítnuto jako z podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu, přestože v něm namítal porušení svých ústavně zaručených práv.

4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud ustáleně opakuje, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Žádné pochybení ústavněprávní relevance Ústavní soud v projednávaném případě neshledal.

8. Stížnostní námitky spočívají především ve zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových zjištění provedených obecnými soudy a ve své podstatě nedosahují ústavněprávní relevance. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem zásadně není přehodnocovat důkazy provedené trestním soudem v hlavním líčení či veřejném zasedání; Ústavní soud neprovádí instanční přezkum rozhodnutí nižších soudů. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostmi obecných soudů. Z principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Ústavní soud tedy do organizace dokazování zasahuje jen za mimořádných podmínek, například pokud skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy, takže výsledek dokazování se jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný. Ústavní soud opakovaně vyslovil, že důvod ke kasačnímu zásahu je dán i tehdy, pokud dokazování v trestním řízení neprobíhalo v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 trestního řádu, popř. nebylo-li v řízení postupováno dle zásady oficiality a zásady vyhledávací a za respektování zásady presumpce neviny. Obecné soudy jsou povinny detailně popsat důkazní postup a přesvědčivě jej odůvodnit. [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 19. 3. 2009 (N 65/52 SbNU 635); všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz].

9. Žádné takové pochybení v postupu a rozhodnutí obecných soudů však Ústavní soud neshledal. Napadená rozhodnutí jsou z pohledu ústavněprávního řádně odůvodněna a jasně se z nich podává, jaké důkazy byly v řízení provedeny, jak byly hodnoceny, jaké skutkové závěry byly učiněny a jak byly právně posouzeny. Obecné soudy se zabývaly též otázkou věrohodnosti poškozené a její výpovědi, která nestála samostatně, ale podle obecných soudů byla nepřímo podporována dalšími důkazy. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy neměly po provedeném dokazování pochybnosti o vině stěžovatele; přitom závěry obecných soudů nevybočují z mezí ústavnosti a Ústavní soud neshledal ani extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy ani právními závěry soudů. Nedošlo tedy k porušení zásady presumpce neviny ani jiných ústavních principů trestního řízení.

10. Rovněž námitky směřující vůči napadenému rozhodnutí Nejvyššího soudu nemají opodstatnění, neboť Nejvyšší soud se výslovně a podrobně zabýval otázkou, zda v řízení nebylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces, a to především v důsledku extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Ten Nejvyšší soud neshledal, což srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil.

11. Ústavní soud tedy uzavírá, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nedošlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces ani jiných jeho základních práv, včetně zásady presumpce neviny. Podaná ústavní stížnost proto byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu