Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2807/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Křivanové, právně zastoupené Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 - Josefov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2018 č. j. -361, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, když tvrdí, že jím došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d.

2. Podstatou ústavní stížnosti stěžovatelky je tvrzení, že krajský soud nesprávně potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky do rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 14. 3. 2017 č. j. -288 pro opožděnost, ačkoli ve věci bylo dne 11. 1. 2018 vydáno opravní usnesení, kterým byla v záhlaví rozsudku opravena doručovací adresa žalobce a sídlo zástupce. Z tohoto důvodu podle přesvědčení stěžovatelky běžela lhůta pro podání odvolání až od doručení opravného usnesení dne 16. 1. 2018.

3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Tak je tomu i v projednávané případě.

5. Ústavní soud zdůrazňuje, že v souladu s y je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ochrana práv a svobod zaručených akty ústavního pořádku, zvláště paku. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud nadán a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při incidenční kontrole ústavnosti, tedy v procesu rozhodování o ústavních stížnostech dle písm. d)y, neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva podústavního, neboť především k tomu jsou povolány soudy obecné (y).

6. Jádro ústavní stížnosti spočívá v tvrzení stěžovatelky, že soud nesprávně odvíjel lhůtu k podání odvolání od původního rozsudku, nikoli od doručení opravného usnesení. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že v dané věci byla žalobkyně řádně identifikována názvem, právní formou i sídlem tak, jak to vyžaduje ; ke zřejmé nesprávnosti došlo jen v uvedení čísla popisného u adresy pro doručování žalobkyni do Č., a pokud bylo opravné usnesení soudem prvního stupně vydáno, nejde o opravu, která by se týkala výroku rozsudku, tj. nejde o případ, kdy by byla žalobkyně označena jinak v záhlaví a jinak ve výroku rozsudku. Stejná situace je i u označení sídla advokáta žalované. Ani v tomto případě nejde o opravu, která by se týkala výroku rozsudku. Doručením opravného usnesení nezačala žalované běžet nová lhůta pro podání odvolání proti rozsudku ze dne 14. 3. 2017, a pokud soud prvního stupně žalovanou podané odvolání ze dne 31. 1. 2018 proti rozsudku č. j. -288 ze dne 14. 3. 2017 odmítl, nelze jeho postupu ničeho vytknout.

7. Ústavní soud konstatuje, že právní hodnocení věci odvolacím soudem lze považovat za ústavně konformní, vycházející z příslušných ustanovení a nijak neporušující základní práva stěžovatelky.

8. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2019

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu