Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 506/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky I. L., zastoupené Mgr. Romanou Mrózkovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Národní třída 856/1, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2018, č. j. -168, a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 7. srpna 2018, č. j. KRPT-104055/TČ-2017-070082, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje jako účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví uvedeným usnesením rozhodla Policie České republiky (dále jen "policie") podle § 79a trestního řádu o zajištění nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky, neboť je pravděpodobné, že jsou výnosem trestné činnosti; stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením jako nedůvodnou.

Právně zastoupená stěžovatelka ve své ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), namítá nesprávnost závěrů policie a z toho plynoucí bezdůvodnost zajištění jejích nemovitostí. Stěžovatelka je přesvědčena, že byla omezena ve svém právu na přístup k soudu, v právu být soudem vyslechnuta a mít možnost bránit své vlastnictví; jediné co mohla učinit, bylo podání stížnosti. Podle stěžovatelky je závěr, že zajištěné nemovitosti jsou výnosem trestné činnosti jejího manžela, nesprávný, ničím nepodložený a informace uvedené v usneseních jsou pouze spekulací orgánů činných v trestním řízení. Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. ledna 2008,

sp. zn.

(N 25/48 SbNU 291, dostupný též na http://nalus.usoud.cz), podle něhož musí každé zasahování do práva na užívání majetku splňovat kritérium přiměřenosti, které dodrženo nebylo. K údajné trestné činnosti mělo docházet v letech 2007 - 2010, orgány činné v trestním řízení mohly tedy konat podstatně dříve; zajištění nemovitostí policií vyznačené ve veřejně přístupném katastru nemovitostí stěžovatelku dehonestuje a vedlo k požadavku banky (poskytovatelky hypotečního úvěru) na objasnění situace. Proto je stěžovatelka přesvědčena, že orgány veřejné moci zasáhly do jejích ústavně zaručených práv zakotvených v , 36, 37 a 38d.

Podle § 79a odst. 1 trestního řádu může v přípravném řízení policejní orgán rozhodnout o zajištění věci, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že je věc výnosem z trestné činnosti; proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost. Rozhodnutí o zajištění věci tak nemusí být založeno na stoprocentní jistotě, ale na existenci (vyšší) pravděpodobnosti protiprávnosti původu prostředků na pořízení předmětné věci - o této skutečnosti byla stěžovatelka poučena již krajským soudem v odůvodnění napadeného usnesení (bod. 6). Stěžovatelka podala proti usnesení policie stížnost (§ 141 a násl. trestního řádu), o níž soud rozhodl v neveřejném zasedání (§ 240 trestního řádu); tato forma řízení před soudem je určena k projednávání otázek, které svou povahou zpravidla nevyžadují, aby bezprostředně před rozhodnutím soudu byly prováděny důkazy a aby věc byla probírána za účasti stran.

Z odůvodnění usnesení krajského soudu je patrné, že se argumentací předestřenou stěžovatelkou důkladně zabýval, porovnával výši jejích příjmů podle údajů, které zjistila policie a které uvedla stěžovatelka; poukázal přitom na chyby ve stěžovatelkou předložených podkladech (hrubá a čistá mzda, rozdíl mezi údajem od stěžovatelky a z prohlášení svědka aj.) a přesvědčivě zdůvodnil, proč považuje rozhodnutí policie za správné.

Stěžovatelka je zjevně nespokojena s omezením, které se fakticky týká jen zcizení jejích nemovitostí a které není konečným rozhodnutím o nich; v ústavní stížnosti však neuvedla žádnou (novou) okolnost svědčící o tvrzeném zkrácení v základních právech. Orgány činné v trestním řízení postupovaly v řízení v souladu s procesními předpisy, napadená rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily, a proto je Ústavní soud nepovažuje za přiměřená a ústavně konformní.

Podle ustanovení proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný; usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. 3. 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu