Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 872/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Wernera, zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, se sídlem v Praze, Ledčická 649/15, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. listopadu 2018 č. j. -100, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení d domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 22. 11. 2018 č. j. -100, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 6. 2018 č. j. -42. Okresní soud ve věci stěžovatele jako žalobce proti žalované České republice, za kterou jednalo Ministerstvo dopravy, svým rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit stěžovateli částku 3 146 Kč, zamítl žalobu, ve které se domáhal zaplacení 15 000 Kč a žalované uložil zaslat stěžovateli písemnou omluvu za nezákonné rozhodnutí Krajského úřadu Pardubického kraje. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným rozsudkem uvedený rozsudek změnil tak, že celá stěžovatelova žaloba byla zamítnuta.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvedl, že odvolací soud nevyhověl jeho nároku na náhradu škody ve výši 3 146 Kč, spočívající v nákladech právního zastoupení vynaložených na podání žádosti o odklad výkonu nezákonného rozhodnutí, a proto žalobu v tomto bodě zamítl. Konstatoval, že dle příslušných ustanovení není možné poškozenému nahradit jiné náklady zastoupení než ty, které byly vynaloženy na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí, což stěžovatelem požadované náklady nesplňují. Stěžovatel s výkladem soudu nesouhlasí a považuje jej za projev přepjatého formalismu a nesprávného právního posouzení, k čemuž obsáhle argumentuje.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Jak již Ústavní soud mnohokráte uvedl, v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Pro úplnost lze uvést, že v právních závěrech obecného soudu nebylo shledáno nic neústavního. Vědom si přesto potenciální problematičnosti posuzované právní věci, uvádí Ústavní soud jako obiter dictum , že i názoru stěžovatele (jeho právního zástupce) lze za určitých okolností přiznat jistou oprávněnost a rovněž některé jeho odkazy na judikáty Ústavního soudu jsou případné. Sám stěžovatel si však uvědomuje, že jeho stížnost se týká bagatelní částky, i když se domnívá, také s ohledem na probíhající skutkově obdobné spory, které nejsou pravomocně ukončeny, že by se stížností měl Ústavní soud meritorně zabývat; aktuální judikatura odvolacích soudů se podle něj kloní k názorům žalované v daném právním sporu. Vylučuje-li však u bagatelních věcí (srov. ) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, což nelze považovat za nesouladné d, bylo by absurdní připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního, nota bene pokud jde v zásadě pouze o náklady řízení. Ústavní soud ani není soudem, který by byl povinen zjišťovat a sjednocovat neustálenou judikaturu obecných soudů.

5. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu