Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 897/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti L. R., zastoupeného Mgr. MUDr. Janou Kollrosovou, advokátkou se sídlem v Plzni, nám. Republiky 28, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -136 ze dne 4. prosince 2018, za účasti Krajského soudu v Plzni, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení pro skutek spočívající stručně řečeno v tom, že po předchozím vědomém požití alkoholických nápojů řídil osobní motorové vozidlo, ačkoliv si byl vědom toho, že je není schopen bezpečně ovládat. Okresní soud Plzeň-město po provedeném dokazování dospěl k závěru, že skutek stěžovatele není trestným činem a věc postoupil k projednání a rozhodnutí přestupkovému orgánu. Ke stížnosti státního zástupce Krajský soud v Plzni rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Ztotožnil se se státním zástupcem v tom, že okresní soud nesprávně vyhodnotil závěry znaleckého dokazování k množství alkoholu v krvi stěžovatele.

2. Proti rozhodnutí krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že v řízení došlo k porušení jeho práva na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, práva na obhajobu a práva na právní pomoc. Vylíčil procesní průběh věci, z něhož dovozoval neodůvodněné průtahy a nepřiměřenou délku celého řízení. Poukázal na to, že mu nebyl dán k dispozici doplněk znaleckého posudku, protokol z hlavního líčení, a že soud po provedeném hlavním líčení kontaktoval znalce, aniž by stěžovatel měl možnost být přítomen tomuto úkonu. Krajský soud se pak ve svém rozhodnutí k popsané nezákonnosti postupu okresního soudu nijak nevyjádřil.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadeným rozhodnutím; dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný podle , neboť stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

4. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Subsidiaritu ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení je třeba chápat nejen ve formálním, ale též v materiálním smyslu. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení z hledisek souhrnných a po pravomocném skončení věci, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Ústavní stížností se tudíž zásadně lze domáhat ochrany jen proti rozhodnutím konečným, nikoliv dílčím (procesním) rozhodnutím.

5. Opakovaně jako nepřípustné proto Ústavní soud odmítl ústavní stížnosti v případě, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž byla vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].

6. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že stěžovateli stále může být poskytnuta ochrana jeho ústavně zaručených hmotných i procesních práv v řízení před okresním soudem, a bude-li třeba, rovněž v rámci řízení o opravných či jiných prostředcích ochrany práva, které mu zákon poskytuje (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 6. 2011). Nejde přitom o situaci, v níž by otázky rozhodné pro posouzení vlastní věci - tj. trestní odpovědnosti stěžovatele - nebyly v dalším řízení již vůbec řešeny [nález

sp. zn.

ze dne 4. 10. 1995 (N 55/4 SbNU 67)].

7. Stěžovatel se může bránit ústavní stížností zejména proti konečnému rozhodnutí v souzené věci. Samotné kasační rozhodnutí krajského soudu se může stát předmětem přezkumu za předpokladu, že byly vyčerpány prostředky, které měl stěžovatel k dispozici v návaznosti na ně, a v jejichž rámci mu nebyla poskytnuta, resp. ani nemohla být poskytnuta ochrana jeho práva [srov. odst. 28-30 nálezu

sp. zn.

ze dne 21. 2. 2012 (N 34/64 SbNU 361; 147/2012 Sb.), odst. 33-39 nálezu

sp. zn.

ze dne 18. 9. 2012 (N 159/66 SbNU 373), a také odst. 26-30 nálezu

sp. zn.

ze dne 6. 6. 2013 (N 101/69 SbNU 675)]. Je však třeba poznamenat, že stěžovatel vůči rozhodnutí krajského soudu prakticky ničeho nenamítal, veškerá pochybení přičítal okresnímu soudu, který je však v dalším řízení může odstranit právě díky kasaci ze strany krajského soudu (srov. cit. usnesení

sp. zn.

).

8. Co se týče celkově nepřiměřené délky řízení, stěžovatel má možnost chránit své právo postupem podle , bez jehož využití není ústavní stížnost přípustná [tak již nález

sp. zn.

ze dne 7. 8. 2007 (N 122/46 SbNU 151), odst. 13-16]. Jde-li pak o namítané neodůvodněné průtahy v řízení, je procesním prostředkem ochrany práva ve smyslu podle návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle zákona o soudech a soudcích [nález

sp. zn.

ze dne 17. 8. 2004 (N 112/34 SbNU 157)]. I v této části je tedy ústavní stížnost nepřípustná.

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ve spojení s jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2019

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj