Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 567/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Luboše Holuba, zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2018, č. j. -362, Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. -288, a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. června 2016, č. j. -229, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10 jako účastníků řízení a obchodní korporace HOL-MONTA spol. s r. o. se sídlem v Praze 10, Radiová 1431/2a, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "nalézací soud") uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli 1 335 431,70 Kč s příslušenstvím (výrok I) a výrokem II zamítl žalobu stěžovatele o dalších 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") potvrdil napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu nalézacího a následně rozhodl i Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") na základě dovolání podaného stěžovatelem.

Nejvyšší soud se věcí zabýval meritorně a v napadeném rozsudku se věnoval především aplikaci , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák."), v němž je upraven zákaz konkurenční doložky. Ujednání o konkurenční doložce znamená, že se smluvní strany dohodnou, že v případě ukončení smluvního vztahu a spolupráce bude povinen účastník smlouvy jistou dobu zdržet se určité činnosti ve vymezeném území nebo ve vztahu k okruhu určitých osob. V obč. zák. je pak upraveno, v kterých případech je konkurenční doložka zakázaná. Výkladem tohoto ustanovení se podrobně zabývaly při posuzování předběžné otázky ( ) obecné soudy všech stupňů, neboť vedlejší účastnice v řízení započetla mj. pohledávku ve výši 2 000 000 Kč, která jí měla za stěžovatelem vzniknout porušením konkurenční doložky podle čl. VI. odst. 3 smlouvy o převodu cenných papírů uzavřené mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí, a to ve výši smluvní pokuty za porušení zákazu konkurence.

Stěžovatel v řízení před obecnými soudy argumentoval tím, že konkurenční doložka je neplatná, a že pohledávka (smluvní pokuta) ve výši 2 000 000 Kč proto nemohla vedlejší účastnice započíst proti pohledávce stěžovatele, který se v řízení před obecnými soudy domáhal zaplacení částky celkem 3 335 431,70 Kč s příslušenstvím. Obecné soudy nepřisvědčily námitce stěžovatele o neplatnosti konkurenční doložky, smluvní pokutu za její porušení proti nároku žalobce zohlednily, a žalobě ohledně zaplacení částky 2 000 000 Kč proto v konečném důsledku částečně nevyhověly.

Proti všem v záhlaví uvedeným rozhodnutím se řádně zastoupený stěžovatel brání včas podanou ústavní stížností. Tvrdí, že obecné soudy nesprávně vyložily § 2975 obč. zák. a dovolací soud se odklonil od své dřívější judikatury vztahující se dokonce ke stejným účastníkům (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2018, č. j. -264); napadená rozhodnutí jsou proto svévolná, byly porušeny principy právní jistoty, předvídatelnosti práva a legitimního očekávání, čímž mělo být zasaženo do práva stěžovatele na přístup k soudu podle d (dále jen "").

Ústavní soud se podrobně seznámil s obsahem napadených rozhodnutí a rovněž s obsahem rozhodnutí, která s předmětnou věcí souvisí. V minulosti totiž řešil spor mezi vedlejší účastnicí (žalobkyní) a stěžovatelem (žalovaným) Okresní soud Praha-východ (viz jeho rozsudek ze dne 23. 2. 2017, č. j. -181) a v následném odvolacím řízení i Krajský soud v Praze (rozsudek ze dne 14. 9. 2017, č. j. -221), jakož i Nejvyšší soud, který usnesením ze dne 17. 10. 2018, č. j. -264, odmítl dovolání vedlejší účastnice dílem jako nepřípustné a dílem jako vadné. Právě v naposledy citovaných rozhodnutích měly obecné soudy dospět k opačnému závěru než v řízení, které je předmětem přezkumu Ústavního soudu na základě této ústavní stížnosti. Podle obecných soudů v související věci je konkurenční doložka neplatná, z čehož stěžovatel dovozuje, že obecné soudy, které vydaly napadená rozhodnutí, postupovaly nepředvídatelně, považují-li konkurenční doložku za platnou.

Ústavní stížnost je v tomto případě přípustná, neboť byly splněny všechny procesní předpoklady pro její posouzení; je však podle závěru Ústavního soudu zjevně neopodstatněná.

S námitkami stěžovatele ohledně porušení principu legitimního očekávání a zásady předvídatelnosti soudního rozhodování se Ústavní soud neztotožňuje. Především je třeba zdůraznit, že platností konkurenční doložky se zabýval dovolací soud v napadeném rozhodnutí meritorně; podrobně ve svém rozsudku vysvětlil, proč považuje konkurenční doložku za platnou a pohledávku ve výši smluvní pokuty za její porušení způsobilou k započtení. Odkaz stěžovatele na dřívější usnesení dovolacího soudu č. j. -264 je nepřípadný, neboť v tomto jen stručně odůvodněném rozhodnutí se Nejvyšší soud nezabývá otázkou konkurenční doložky věcně (na rozdíl od napadeného rozsudku), protože dovolání odmítl částečně jako vadné a částečně jako nepřípustné. Porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a legitimního očekávání nelze spatřovat v tom, že dovolací soud později "přehodnotil" závěr o platnosti konkurenční doložky v napadeném rozsudku, v němž se zabýval pečlivě výkladem § 2975 obč. zák. a podrobně vysvětlil, proč konkurenční doložku považuje za platnou, na rozdíl od dřívějšího rozhodnutí, které vydal jiný senát dovolacího soudu, v němž se však platností konkurenční doložky věcně nezabýval.

Nejvyšší soud vydal napadené rozhodnutí s vědomím dřívějšího usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. (odst. 41 odůvodnění napadeného rozsudku), s tím, že výklad § 2975 obč. zák. nebyl v citovaném usnesení předmětem dovolacího přezkumu - k tomu Ústavní soud znovu dodává, že ani být nemohl, protože tato otázka nebyla předestřena. V tom, že se judikatura dovolacího soudu vyvíjí, nelze spatřovat porušení základních práv stěžovatele; naopak je povinností dovolacího soudu reagovat na společenské změny, judikaturní vývoj a sjednocovat rozhodovací činnost nižších soudů, což se v tomto případě stalo. Odůvodní-li dovolací soud (i před tím soud nalézací a odvolací) řádně své rozhodnutí (což se v tomto případě rovněž stalo), nelze v tom spatřovat porušení základních práv stěžovatele

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu