Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 631/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného Mgr. Janem Kindlem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2018, č. j. -32, a Okresního soudu v Kladně ze dne 2. listopadu 2018, č. j. -25, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně jako účastníků řízení a a) Krajského státního zastupitelství v Praze a b) Okresního státního zastupitelství v Kladně jako vedlejších účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Krajský soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") zamítl napadeným rozhodnutím stížnost proti v záhlaví uvedenému usnesení Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") o zamítnutí žádosti stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), uvádí, že očekával soudní přezkum a posouzení splnění podmínek pro své podmíněné propuštění, avšak okresní soud toto očekávání nenaplnil a zamítnutí jeho žádosti založil na obavě z pokračování v trestné činnosti, a to s ohledem na jeho trestní minulost a dříve uložené tresty, které nebyly dostatečnou motivací a nevedly k jeho polepšení. Stížnostní soud odmítl tvrzené polepšení stěžovatele a posoudil je jen jako adaptaci na věznici a z toho plynoucí účelovost chování, konstatoval trvání rizika recidivy stěžovatele a připomněl výjimečnost podmíněného propuštění. Stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů a namítá, že napadená usnesení měla obsahovat srozumitelnou informaci, jaké konkrétní jednání podle soudů prokazuje jeho polepšení a zvyšuje šance na podmíněné propuštění v budoucnosti. Byl-li v roce 2013 stěžovatel propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody ve Spolkové republice Německo, pak zřejmě proto, že tamní soud vyhodnotil prognózu jeho chování pozitivně. Byl-li stěžovatel později znovu odsouzen, stalo se tak pro jednání v roce 2009, kdy jeho perspektivy byly zcela odlišné od současnosti. Stěžovatel je proto přesvědčen, že požadavek na podmíněné propuštění splnil a jeho resocializace na svobodě je možná. Obecné soudy, které učinily jiný závěr, zasáhly do jeho základních práv zakotvených v a 40 odst. 5d (dále jen ""), a proto navrhl jejich zrušení.

Nenárokové rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody lze vydat ve prospěch osob, od kterých lze bezvýhradně očekávat vedení řádného života; smyslem podmíněného propuštění je motivovat odsouzeného, aby svým chováním a plněním povinností prokázal polepšení již ve výkonu trestu. Úkolem soudu je prověřit splnění všech podmínek a jejich zákonné vymezení je jen rámcem určujícím nezbytné požadavky rozhodnutí; bylo-li sledovaného účelu již dosaženo, není další výkon trestu potřebný. Institut podmíněného propuštění v sobě zahrnuje nástroje pro pokračování procesu resocializace, protože je spojeno se stanovením zkušební doby a "Damoklův meč" hrozícího nařízení výkonu zbytku trestu výrazně snižuje riziko potenciální recidivy [viz nález ze dne 12. května 2011

sp. zn.

, (N 90/61 SbNU 405), všechna rozhodnutí též na http://nalus.usoud.cz], současně ale platí, že soudy mají povinnost aplikovat institut podmíněného propuštění jen v případech, kdy jím lze splnit předpokládaný účel, kterým je snazší resocializace odsouzeného (viz usnesení ze dne 23. února 2012

sp. zn.

).

Soudy v projednávaném případě i při splnění zákonem stanovených požadavků nezjistily naplnění všech podmínek pro vyhovění žádosti o podmíněné propuštění stěžovatele, je-li s tím nespokojen, není tuto nespokojenost možno považovat za porušení jeho základních práv a svobod. Rozhodování o žádosti je svěřeno soudu, který se musí důkladně a zákonem stanoveným způsobem zabývat, zda byly či nebyly naplněny veškeré požadavky na podmíněné propuštění z výkonu trestu - nejde přitom o nějaký automatický algoritmus, podle kterého by naplnění definované řady požadavků automaticky vedlo k rozhodnutí o propuštění. Stěžovateli byl uložen trest ve výši stanovené zákonem, s níž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu, a jeho podmíněné "zkrácení" je výjimkou, která nenastupuje automaticky. Není proto porušením zásady ne bis in idem (y), považuje-li soud v konkrétním případě za účelné ponechat odsouzeného ve výkonu trestu odnětí svobody, případně i po celou dobu uloženého trestu.

Podle proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu