Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 4142/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky M. P., zastoupené JUDr. Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 2056/3a, proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 23. srpna 2018, č. j. -675, a Městského soudu v Brně ze dne 31. března 2016, č. j. -476, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a D. P., nezletilé S. A. P. a nezletilého D. P., jako vedlejších účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně (dále jen "nalézací soud") svěřil napadeným rozsudkem nezletilé děti (dále též "nezletilí" nebo "děti") stěžovatelky (dále též "matka") a vedlejšího účastníka (dále též "otec") do péče matky a uložil otci přispívat na výživu nezletilé dcery částkou 7000 Kč a nezletilého syna 6000 Kč měsíčně, počínaje dnem 31. 3. 2016. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") změnil odvoláním stěžovatelky napadený výrok o určení výživného tak, že je zvýšil na částky 9000 Kč a 8000 Kč měsíčně; odvolací soud rozhodl též o nedoplatku na výživném a o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Oba rozsudky napadla řádně zastoupená matka včasnou ústavní stížností, v níž, zjednodušeně řečeno, nesouhlasí s výší stanoveného výživného, a uvádí, že možnosti a schopnosti otce jsou takové, že odůvodňují přiznání podstatně vyššího výživného pro oba nezletilé. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti popisuje poměry otce; poukazuje na skutečnost, že některé jeho majetkové transakce z poslední doby byly účelové a soudy nepřihlédly k tomu, že se otec bez vážného důvodu zbavil majetku značné hodnoty. Ústavní stížnost obsahuje podrobné přehledy příjmů a výdajů otce, jakož i odkazy na relevantní judikaturu Ústavního soudu, která se vztahuje k problematice výživného pro nezletilé děti, a je podle stěžovatelky použitelná i na souzenou věc. Tím, že obecné soudy "tolerovaly" účelové majetkové transakce otce a nezohlednily dostatečným způsobem jeho možnosti a schopnosti ( obč. zák.), porušily podle stěžovatelky d (dále jen ""), dále tzv. právo na spravedlivý proces podle y a zásadu rovnosti účastníků ve smyslu y. Obecné soudy měly porušit rovněž Úmluvy o právech dítěte (dále jen Úmluva"), postupovaly v rozporu s nejlepším zájmem dětí a porušily i , a Úmluvy.

Ústavní soud se podrobně seznámil s obsahem podané stížnosti a napadených rozhodnutí a zjistil, že ústavní stížnost obsahuje především pouhou polemiku matky s napadenými rozhodnutími. Ústavní soud není další instancí v rámci obecné justice a nepřezkoumává jako další "odvolací soud" stížností napadená rozhodnutí - z toho důvodu nezkoumal podrobné výpočty a informace o tvrzených majetkových poměrech vedlejšího účastníka a) - to již učinily obecné soudy v napadených rozhodnutích. Ústavní soud nehodnotí ani vztahové záležitosti, které podrobně (a nadbytečně) popisuje stěžovatelka ve své emočně pojaté ústavní stížnosti, a pro svůj závěr pouze konstatuje, že oba soudy splnily svoji roli, kterou v rámci obecné justice mají: Nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu a věc zhodnotil po právní stránce odpovídajícím způsobem, odvolací soud doplnil dokazování, částečně přehodnotil závěry soudu nalézacího a zvýšil výživné, evidentně však nikoliv podle představ stěžovatelky.

Odvolací soud však dostatečným způsobem (a nikoliv libovolně) zhodnotil i majetkové a obchodní transakce, k nimž došlo zejména mezi vedlejším účastníkem a) a jeho otcem, vysvětlil, z jakých důvodů nepovažuje za účelové "snižování hodnoty" majetku, zhodnotil podstatná kritéria pro určení výživného - v této souvislosti zejména, jaké jsou reálné možnosti a schopnosti otce. Napadená rozhodnutí jsou řádně a podrobně odůvodněna a Ústavní soud nemá žádný důvod "přehodnocovat hodnocení" skutkových a právních závěrů obou soudů, byť se s nimi nemusí zcela ztotožnit - to však není pro jeho rozhodnutí podstatné. Je třeba zdůraznit i to, že vyživovací povinnost k dětem mají oba rodiče, nejen otec, který má ještě další vyživovací povinnosti, obě nezletilé děti jsou nízkého věku a lze očekávat, že bude výživné v průběhu následujících let upravováno tak, aby odpovídalo odůvodněným potřebám nezletilých.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný. Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 26. března 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu