Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3502/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Jana Ševčíka, zastoupeného JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2018, č. j. -407, a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2016, č. j. -330, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, a a) Petra Vaculy a b) Hany Vaculové, jako vedlejších účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 15. 4. 2005, č. j. -46, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. 11. 2004, č. j. -10 (dále jen "směnečný platební rozkaz"), jímž uložil vedlejším účastníkům společně a nerozdílně zaplatit původní žalobkyni 1 601 053,29 Kč s 6% úroky od 1. 10. 2004 do zaplacení, směnečnou odměnu 5 336,80 Kč a nahradit náklady řízení. Směnka byla v průběhu řízení postupně indosována ve prospěch několika subjektů, posledním v pořadí je stěžovatel. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") i Nejvyšší soud se následně přezkoumávanou věcí zabývaly opakovaně. Posledním rozsudkem vrchního soudu ze dne 26. 4. 2016, č. j. -330, byl změněn rozsudek krajského soudu tak, že se směnečný platební rozkaz vůči vedlejšímu účastníkovi a) zrušuje; Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 7. 2018, č. j. -407, stěžovatelovo dovolání zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti výše citovaným rozsudkům vrchního soudu a Nejvyššího soudu, namítá porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva vlastnit majetek podle y a dodatkového protokolu k Úmluvě. Zásah spatřuje zejména v nesprávném právním závěru ohledně notářského zápisu jakožto privativní novace, kterou byly nahrazeny všechny závazky plynoucí z úvěrové smlouvy, a v nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud dospěl k závěru, že obecné soudy provedly dostatečná skutková zjištění, řádně se vypořádaly s argumentací účastníků řízení a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Ústavní soud by mohl zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Stěžovatel svojí argumentací, která v převážné většině postrádá ústavně právní rozměr, jen polemizuje se závěry obecných soudů a snaží se učinit z Ústavního soudu nepřípustně další instanci obecné justice.

Podstatné je, že smlouva o úvěru (z ní vyplývající závazky byly zajištěny předmětnou směnkou) zanikla odstoupením ze strany České spořitelny a.s. jako původní věřitelky, směnkou zajištěná pohledávka zanikla v rozsahu 3 500 000 Kč platbou ze dne 2. 7. 2001, vedlejší účastník rovněž uhradil část dlužné částky, tedy bylo celkem uhrazeno 4 220 000 Kč, což je o 323 721,67 Kč více, než kolik činil celkový dluh. Výše zbývajícího nároku na úroky z prodlení a smluvní pokutu je evidentně nižší než uvedený přeplatek, a proto je závěr o zániku směnkou zajištěné pohledávky správný - především řádně odůvodněný a Ústavní soud nenalezl žádný důvod jej "revidovat".

Napadenými rozsudky Nejvyššího soudu a vrchního soudu nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu