Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 632/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Jana Zumra, zastoupeného Mgr. Bc. Arnoštem Špačkem, advokátem se sídlem Československé armády 1050/22, Děčín I, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2018, č. j. -249, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 19. 2. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 3. 2017 sp. zn. byla vedlejším účastníkům (Zbyšek Kočárek a Lenka Kočárková) uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 117.786 Kč s příslušenstvím, současně rozhodl o nákladech řízení. K podanému odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem svým rozsudkem ze dne 9. 4. 2018 sp. zn. změnil shora citovaný rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech soudního řízení. Nejvyšší soud podané dovolání odmítl, neboť jej považoval za nepřípustné.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že z kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2014 nelze nijak dovodit privativní novaci, když účastníci této smlouvy nejsou totožní s kupní smlouvou ze dne 31. 12. 2013. Na straně kupujících je uveden pouze Zbyšek Kočárek a tato smlouva neobsahuje ujednání, kde by bylo uvedeno, že dochází k nahrazení původní kupní smlouvy ze dne 31. 12. 2012. Podle náhledu stěžovatele měla být věc právně posouzena podle Odmítnutím dovolání došlo podle stěžovatele k zásahu do jeho základních práv, garantovaných mu d.

III.

Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [y (dále jen "")], který stojí mimo soustavu soudů (y). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu