Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3409/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Petrou Carvanovou, advokátkou, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci vedené pod sp. zn. , za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud zakázal pro Prahu 4 (dále jen "") pokračovat v porušování jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu dle d (dále jen "") spočívajícím v průtazích řízení a v porušování práva na rodinný život dle y. Současně stěžovatel požádal, aby Ústavní soud přikázal, aby ve věci neprodleně jednal.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého spisového materiálu se podává, že v řízení o úpravu poměrů nezletilého, syna stěžovatele, rozsudkem ze dne 26. 7. 2016 č. j. -188 schválil dohodu rodičů o tom, že nezletilý se svěřuje do střídavé péče rodičů, která byla blíže určena, a dále byl upraven styk rodičů s nezletilým synem. Poté podala matka dne 5. 4. 2017 návrh na úpravu výživného a dne 22. 6. 2017 návrh na novou úpravu styku, stěžovatel jako otec (dále též "otec") podal dne 29. 6. 2017 návrh na změnu péče tak, aby byl nezletilý svěřen do jeho výlučné péče. K projednání všech těchto návrhů bylo provedeno jednání dne 4. 7. 2017 a posléze dne 3. 10. 2017, které bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku. Stěžovatel postupně podával návrhy na výkon rozhodnutí s tím, že matka nerespektuje soudem upravenou péči a syna stěžovateli řádně nepředává. Takto podal stěžovatel návrhy dne 13. 11. 2017, 5. 2. 2018, 28. 3. 2018, 10. 4. 2018, 18. 4. 2018, 2. 5. 2018, 16. 7. 2018, 16. 8. 2018 a 6. 9. 2018. Na návrhy stěžovatele ze dne 13. 11. 2017 a 5. 2. 2018 reagoval tak, že dne 26. 2. 2018 vydal usnesení č. j. a -392, kterým matku vyzval, aby dodržovala pravomocné rozhodnutí upravující poměry nezletilého. Dne 17. 5. 2018 byl ve věci vypracován znalecký posudek, dne 13. 6. 2018 bylo nařízeno jednání na 6. 9. 2018, které bylo odročeno na 25. 10. 2018 z důvodu nepřítomnosti znalce.

3. Návrhem ze dne 30. 4. 2018, který byl Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") předložen dne 10. 5. 2018, se stěžovatel domáhal toho, aby byla určena k rozhodnutí o jeho návrzích na výkon rozhodnutí ze dne 28. 3. 2018, 10. 4. 2018 a 18. 4. 2018 lhůta dvou týdnů.

4. Usnesením městského soudu ze dne 1. 6. 2018 č. j. -5 byl návrh stěžovatele na určení lhůty k rozhodnutí o návrzích na výkon rozhodnutí ze dne 28. 3. 2018, 10. 4. 2018 a 18. 4. 2018 zamítnut (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, že z obsahu spisu sp. zn. je zřejmé, že zatím reaguje plynule na v řízení nastalou procesní situaci a v přiměřených lhůtách činí úkony, které jsou nezbytné. Pro rozhodnutí o návrzích otce na nařízení výkonu rozhodnutí považuje za potřebné nařídit jednání, k čemuž je v krátké době připraven; již uvedené představuje důvod, pro který nelze návrhu stěžovatele vyhovět. Městský soud proto uzavřel, že vůči rozhodnutí o návrzích stěžovatele na výkon rozhodnutí s ohledem na popsané skutečnosti nelze učinit závěr o neodůvodněných průtazích, a proto podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, návrh zamítl.

5. Návrhem ze dne 6. 9. 2018, který byl městskému soudu předložen dne 19. 9. 2018, se stěžovatel domáhal, aby byla určena k rozhodnutí o jeho návrzích na výkon rozhodnutí ze dne 2. 5. 2018, 16. 7. 2018, 16. 8. 2018 a 6. 9. 2018 lhůta dvou týdnů. Uvedl, že v předmětné věci podal již 8 návrhů na výkon rozhodnutí, o nichž nebylo dosud rozhodnuto.

6. Usnesením městského soudu ze dne 19. 9. 2018 č. j. -7 byl návrh na určení lhůty k rozhodnutí o návrzích na výkon rozhodnutí ze dne 2. 5. 2018, 16. 7. 2018, 16. 8. 2018 a 6. 9. 2018 zamítnut (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatel namítá průtahy vůči úkonu spočívajícímu v rozhodnutí o jeho návrzích na výkon rozhodnutí ze dne 2. 5. 2018, 16. 7. 2018, 16. 8. 2018 a 6. 9. 2018. Dle sdělení obvodního soudu k rozhodnutí o těchto návrzích je třeba "obsáhlého dokazování". Z obsahu podání účastníků je zřejmé, že rodiče se zásadně neshodují v otázce výchovy nezletilého a jeho styku s otcem, když otec má za to, že je mu styk s nezletilým matkou upírán, a matka prezentuje názor, že syn si nepřeje trávit s otcem určenou dobu. Městský soud uvedl, že nemůže zasahovat do nezávislé rozhodovací pravomoci příslušného soudu, přičemž ve věci výkonu rozhodnutí nelze zatím rozhodnout, neboť věc nebyla dosud projednána. Nebylo tak provedeno dokazování, jež podle obvodního soudu je potřebné k rozhodnutí. Nebyla-li věc týkající se návrhů na výkon rozhodnutí soudem projednána, přičemž by byly provedeny potřebné důkazy, nelze určit lhůtu k vydání rozhodnutí, neboť pro takové rozhodnutí nejsou splněny procesní předpoklady. Z těchto důvodů městský soud návrh stěžovatele shledal nedůvodným. Městský soud však zdůraznil, že je povinností obvodního soudu v současné době projednat návrhy na výkon rozhodnutí, a není tedy správný jeho názor, že je třeba nejdříve rozhodnout o nové úpravě výchovy. Za současného stavu (zejména nebude-li při jednání dne 3. 10. 2018 projednávána také věc výkonu rozhodnutí) lze uvažovat o tom, že je v prodlení s nařízením a provedením jednání ve věci návrhů navrhovatele na výkon rozhodnutí. Stěžovatel však nepodal návrh na určení lhůty k nařízení jednání v této věci, ale návrh na určení lhůty k rozhodnutí. Městský soud uzavřel, že je vázán návrhem stěžovatele, proto návrh na určení lhůty k rozhodnutí zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

7. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že na základě soudem schválené dohody byl nezletilý svěřen do střídavé péče obou rodičů. Stěžovatel požádal dne 29. 6. 2017 o změnu poměrů, kdy žádal o svěření nezletilého do své péče. Jednání dne 4. 7. 2018 bylo odročeno na 3. 10. 2017, které taktéž bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku. Znalecký posudek byl doručen soudu dne 17. 5. 2018 a stěžovateli dne 29. 5. 2018. Jelikož matka začala stěžovateli bránit v péči o nezletilého, podal stěžovatel návrh na výkon rozhodnutí uložením pokuty dne 13. 11. 2017. vydal dne 26. 2. 2018 usnesení č. j. -392, kterým vyzval matku, aby pravomocné rozhodnutí respektovala. Protože matka na výzvu soudu nereagovala, obrátil se stěžovatel na soud s návrhem na výkon rozhodnutí podáními ze dne 28. 3. 2018, 10. 4. 2018 a 18. 4. 2018. Protože stále nekonal, obrátil se stěžovatel na městský soud s návrhem na určení procesní lhůty. Stěžovatel namítal, že se ve svém přípise adresovaném městskému soudu zavázal, že po vrácení znaleckého posudku nařídí jednání ve věci výkonu rozhodnutí neprodleně. Dne 30. 8. 2018 se znalkyně omluvila z nařízeného jednání, soud tedy jednání zrušil, aniž by vzal v úvahu potřebu rozhodnout o návrzích na výkon rozhodnutí. Stěžovatel namítá, že od vydání usnesení dne 26. 2. 2018 č. j. a č. j. -392 neučinil nic. Stěžovatel proto podal další návrhy na výkon rozhodnutí, a to dne 2. 5. 2018, 16. 7. 2018, 16. 8. 2018 a 6. 9. 2018. O těchto návrzích doposud nerozhodl. Stěžovatel dále namítá, že vypracovaný znalecký posudek je neúplný, protože v něm schází vyjádření matky, která se k psychiatrickému vyšetření nedostavila, neboť je opakovaně odmítla. Podle názoru stěžovatele nerespektuje pokyny městského soudu obsažené v jeho v pořadí prvním rozhodnutí, a to, že "procesní soud se mýlí, pokud uvádí, že je třeba jednotlivé návrhy vyřizovat podle jejich posloupnosti, neboť při rozhodování o návrzích navrhovatele na výkon stávajícího pravomocného rozhodnutí není možno vyčkávat rozhodnutí o návrhu na jeho změnu".

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž je účastníkem řízení před , a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až a ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (y) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

10. Ústavní soud přezkoumal postup obvodního soudu, a jelikož mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Jde-li o základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (y), resp. v přiměřené lhůtě ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), Ústavní soud striktně váže přípustnost ústavní stížnosti na předcházející využití postupu podle zákona o soudech a soudcích, které považuje zpravidla za efektivní prostředek nápravy [např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2012

sp. zn.

(N 33/64 SbNU 349)]. Dle § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není podmíněn podáním stížnosti dle § 164 cit. zákona.

12. Ústavní soud zdůrazňuje, že při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích se soud zabývá výlučně otázkou, zda v konkrétní věci nedochází k průtahům v řízení. Po přezkoumání předmětné věci dospěl Ústavní soud k následujícím závěrům. Jak výše uvedeno, městský soud ve svém v pořadí prvním rozhodnutí o návrhu stěžovatele na určení lhůty dovodil, že vůči rozhodnutí o návrzích stěžovatele na výkon rozhodnutí s ohledem na popsané skutečnosti nelze učinit závěr o neodůvodněných průtazích, a proto podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích návrh stěžovatele zamítl. Ve svém v pořadí druhém usnesení, kterým městský soud reagoval na další návrh stěžovatele na určení lhůty, městský soud ze shora sub 6. uvedených důvodů návrh stěžovatele (jímž byl soud vázán) na určení lhůty k rozhodnutí zamítl. Ústavní soud uvedená rozhodnutí městského soudu shledal ústavně souladnými.

13. Ústavní soud uzavírá, že městský soud se ve svých rozhodnutích o návrzích stěžovatele na určení lhůty dostatečným způsobem vypořádal s námitkami stěžovatele týkajících se průtahů v řízení vedeném před v předmětné věci a Ústavní soud proto na odůvodnění těchto rozhodnutí v podrobnostech odkazuje.

14. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2019

Josef Fiala v.r.

předseda senátu