Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 599/19

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Ivany Kvasnicové, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 18. 2. 2019 bylo Ústavnímu soudu doručeno e-mailové podání stěžovatelky označené jako "ústavní stížnost ve věci návrhu na vyklizení bytu ve sp. zn. s předběžným opatřením a řešením předběžné otázky majitele bytu v P.". Podání nebylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem a nebylo do tří dnů doplněno předložením jeho originálu (, 3 ). Písemné podání shodného znění, stěžovatelkou podepsané, bylo Ústavnímu soudu doručeno až dne 22. 2. 2019 a stěžovatelka v něm navrhla, aby Ústavní soud zrušil blíže neoznačená rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8, Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2018 a rozhodnutí Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. , včetně exekucí, a domáhala se určení neexistence blíže specifikované smlouvy a určení platnosti jiné jí označené smlouvy s tím, že odpůrci jsou povinni zdržet se zásahu do jejích práv a konat, jak v petitu blíže rozvedeno.

S podáním ze dne 18. 2. 2019 stěžovatelka spojila žádost o přidělení advokáta, který by ji v řízení před Ústavním soudem zastupoval. Uvedla, že požádala o přidělení advokáta Českou advokátní komoru, která jí odpověděla, že tak má učinit soud. Rovněž toto podání bylo doručeno e-mailem a nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno originálem. Dne 9. 3. 2019 stěžovatelka zaslala Ústavnímu soudu další podání, v němž žádala Ústavní soud, aby "ve věci určil lhůtu pro provedení procesního úkonu: rozhodnutí o podané žalobě, rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, rozhodnutí o dovolání/ústavní stížnosti-předběžné otázce".

Stěžovatelčino podání ze dne 22. 2. 2019 nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před , jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], zejména však stěžovatelka nebyla pro řízení před zastoupena advokátem (, ).

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před ; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na s návrhy (v téže bytové věci) trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž byla opakovaně vyzývána k odstranění vad svých návrhů a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před , včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Řada stěžovatelčiných věcí byla odmítnuta právě pro neodstranění vad návrhu, přestože na ně byla upozorněna (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 1. 2016, usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 10. 2016, usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 4. 2018, všechna na http://nalus.usoud). tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před , včetně povinnosti být v řízení před zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Nadále však volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, přestože z řady z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k podala, jí musí být důsledky neodstranění vad návrhu zcela zřejmé.

je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že se na nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě.

K návrhu stěžovatelky na ustanovení advokáta odkazuje na svoji rozhodovací praxi, ve které setrvale vychází z toho, že není sám oprávněn ustanovit zástupce [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 17. 3. 1998 (U 20/10 SbNU 409), či usnesení ze dne 14. 8. 2007] a pro řízení o ústavní stížnosti tak není oprávněn učinit ani žádný obecný soud [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 10. 2004 (U 49/35 SbNU 589)]. Uvedené vyplývá ze , který institut ustanovení advokáta osobám, které se na něho obrací, neobsahuje.

Za dané situace, shodně jako ve věcech vedených pod

sp. zn.

či

sp. zn.

, shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2019

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka