Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 4268/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň - město, zastoupeného Mgr. Renatou Václavíkovou Tunklovou, advokátkou se sídlem Františkánská 120/7, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. 10. 2018, č. j. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 26. 12. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného usnesení Krajského soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2018, č. j. -29, byla zastavena exekuce vedená oprávněným Sigma Consulting s.r.o. proti povinnému Romanu Plotyciovi. Dále bylo rozhodnuto tak, že soudní exekutor (stěžovatel) nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Proti nákladovému výroku shora citovaného usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání, kterým bylo rozhodnuto, že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce.

V rámci exekučního řízení byla stěžovatelem vymožena částka v celkové výši 28.238 Kč, z čehož 19.768 Kč bylo vyplaceno oprávněnému a na náklady exekuce bylo na základě pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce zaúčtováno 8.479 Kč.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jeho pověření k provedení exekuce sice zaniklo usnesením exekučního soudu o zastavení exekuce, nicméně krajský soud v souvislosti s náklady exekuce zcela opomenul ustanovení Podle něj zanikne-li pověření exekutora k provedení exekuce rozhodnutím soudu o vyloučení exekutora nebo o zastavení exekuce anebo o pověření jiného exekutora provedením exekuce, činí odměna exekutora, jehož pověření zaniklo, 3.000 Kč.

Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení mimo jiné uvedl, že žádný z účastníků zastavení exekuce procesně nezavinil a že oprávněný v době podání návrhu důvodně vycházel z existence vykonatelného rozhodčího nálezu. Podle stěžovatele nelze na něm spravedlivě požadovat, aby v obdobných případech sám nesl tíhu nákladů exekuce. Krajský soud zcela přehlédl, že oprávněný i po 11. 5. 2011, tedy po okamžiku, kdy mohl dospět k úsudku o neplatnosti rozhodčí doložky, pokračoval dalších sedm let v exekuci. Odvolací soud podle stěžovatele řádně neodůvodnil, proč by náklady řízení měl nést exekutor. Ústavní stížností napadeným usnesením mělo být zasaženo do základních práv stěžovatele garantovaných d.

III.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [y (dále jen "")], který stojí mimo soustavu soudů (y), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že na základě písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

Ústavní soud konstatuje, že obdobnou ústavní stížností téhož stěžovatele se v minulosti již zabýval pod

sp. zn.

, kde dospěl k závěru, že se stěžovatel domáhá úhrady tzv. bagatelní částky. Ústavní soud přitom ve své rozhodovací praxi dal opakovaně najevo, že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však napadené rozhodnutí považovat nelze, je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu