Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 445/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu M. F., zastoupeného Mgr. Janem Legem, Ph.D., advokátem se sídlem v Plzni, Lochotínská 18, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2018, sp. zn. takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel napadl usnesení Vrchního soudu v Praze, který zamítnul jeho stížnost proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 19. října 2018, č. j. VZV1/2018-586, jímž byly zajištěny jeho peněžní prostředky na bankovním účtu vázané k pojistným smlouvám a k doplňkovému penzijnímu spoření, navrhovateli bylo zakázáno tyto prostředky převádět, zatěžovat poškozovat či ničit a bylo mu uloženo sdělit státnímu zástupci osoby mající práva k zajištěným prostředkům. Navrhovatel namítá, že usnesení je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení z 8. ledna 2014, č. j. -134), brojí proti užité trestněprávní kvalifikaci vyplývající z usnesení o zahájení trestního stíhání (NSOZ-1388/TČ-2016-417300), jež také odporuje judikatuře (usnesení Nejvyššího soudu z 15. prosince 2015, č. j. -101, ve spojení s usneseními Ústavního soudu ze dne 20. září 2016,

sp. zn.

, 18. října 2016,

sp. zn.

a 27. září 2016,

sp. zn.

). Navrhovatel rovněž namítá, že svoji stížnost proti usnesení státního zástupce neodůvodnil proto, že mu (jeho obhájci) nebylo umožněno nahlédnout do spisu.

V bodě 5 odůvodnění napadeného usnesení Vrchní soud v Praze uvádí, že navrhovatel sice podal proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze stížnost v zákonné lhůtě, kterou však do dne rozhodování stížnostního soudu neodůvodnil. Navrhovatel ve svém podání brojí především proti rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Praze a usnesení Vrchního soudu v Praze napadá jen rozsahu, v němž soud zrekapituloval obsah usnesení státního zastupitelství. Proto dříve, než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou návrhu, zkoumal splnění všech zákonných předpokladů pro jeho projednání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Podle představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity, což se projevuje především v požadavku na předchozí efektivní vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Ochrana ústavnosti totiž není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je v souladu s y úkolem všech orgánů veřejné moci, především pak obecných soudů. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že řízení před ním nastupuje jako prostředek ultima ratio - bylo by zásahem do pravomoci ostatních orgánů veřejné moci a narušením ústavního principu dělby moci, kdyby Ústavní soud zasahoval již v situaci, kdy soudům nebyla dána příležitost rozhodnout spornou otázku podústavního práva, domnívá-li se účastník, že bylo nezákonně zasaženo do jeho práv.

Není proto přípustné, aby navrhovatel svá tvrzení předložil v ústavní stížnosti, aniž by tak učinil předtím v řízení před orgánem, jehož rozhodnutí napadá [viz například nález

sp. zn.

ze dne 2. října 2008 (N 160/51 SbNU 3), bod 61. stanoviska pléna sp. zn. ze dne 28. října 2017 (460/2017 Sb.), nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 27. září 2013,

ze dne 19. června 2018 či nejnověji

sp. zn.

ze dne 21. února 2019], což se v tomto případě nestalo.

Ústavní stížnost tak byla podána předčasně; návrh je nepřípustný podle ve spojení s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2019

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj