Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 790/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s., Tovární 1059/41, Olomouc, zastoupené Mgr. Hynkem Peroutkou, Karlovo nám. 611/24, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2018, č. j. -1230, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2017, č. j. -786, a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 8. 2017, č. j. -443, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 6. 3. 2019 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 8. 2017, č. j. -443, byla zamítnuta námitka stěžovatelky, že věc má být projednána v řízení před rozhodci. Nalézací soud dospěl k závěru, že námitka stěžovatelky nebyla vznesena při jejím prvním úkonu ve věci dne 31. 8. 2006, ale až 11. 8. 2017. K podání odvolání Krajský soud v Brně svým usnesením ze dne 30. 11. 2017, č. j. -786, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Následně podané dovolání Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 26. 11. 2018, č. j. -1230, odmítl.

Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že by i vyjádření žalobce k otázce existencenaléhavého právního zájmu žalobce bylo možno vnímat jako první úkon ve věci ve smyslu Podmínka existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení stanovená v má podle stěžovatelky procesní charakter. V souvislosti s povahou vznesení námitky odkázala stěžovatelka na související judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Podle stěžovatelky vyjádření k procesní podmínce řízení není prvním úkonem ve věci samé ve smyslu Usnesení Nejvyššího soudu považuje stěžovatelka za odchylku od dosavadní judikatury. Stěžovatelka má za to, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány a d.

III.

Ústavní soud konstatuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [ y (dále jen „ “)], který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další, „superrevizní“ instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je „toliko“ přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje s výkladem podústavního práva.

Ústavní soud je toho názoru, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou zcela ústavně konformní. Nejvyšší soud správně poukázal na to, že vyjádření účastníka řízení k nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce je procesním úkonem ve věci samé a vyvolává procesní následky uvedené v ustanovení V projednávané věci nelze odhlížet od účelu shora citovaného ustanovení, a to vyřešení otázky příslušnosti soudu k řešení sporu bezprostředně po zahájení řízení. Pokud tato otázka není účastníky rozporována včas, postupuje soud běžným pořadem práva. Obecným soudům není z ústavněprávního hlediska čeho vytknout.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu