Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 18/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ervina Ziffa, zastoupeného Mgr. Janou Labutovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Bočná 813/3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -99 ze dne 26. září 2018 a usnesení Okresního soudu v Děčíně č. j. -94 ze dne 29. června 2018, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Děčíně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se v řízení před Okresním soudem v Děčíně domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč. Tu mu měl způsobit Dopravní podnik města Děčína, a. s., (dále "dopravní podnik") sdělením uvedeným v dopisu, podle něhož se měl dostavit do zaměstnání následující den po právní moci rozsudku o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a současným sdělením, že neomluvená absence je soustavným porušováním pracovní kázně. Dále měl dopravní podnik způsobit stěžovateli újmu tím, že v řízení o neplatnosti výpovědi vedlejší účastnice uznal pouze část žalovaného nároku stěžovatele na ušlý výdělek.

2. Okresní soud v Děčíně žalobu zamítl rozsudkem č. j. -48 ze dne 9. 6. 2017 s tím, že vymezené jednání dopravního podniku se nemohlo dotknout osobnosti stěžovatele, neboť sdělení v dopisu nebylo učiněno veřejně a procesní stanovisko v řízení před soudem bylo standardním způsobem řešení pracovněprávního sporu. Toto rozhodnutí okresního soudu potvrdil Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č. j. -64 ze dne 12. 2. 2018.

3. Stěžovatel následně požádal o ustanovení advokáta pro podání dovolání. Okresní soud v Děčíně jeho žádost zamítl s tím, že jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Krajský soud v Ústí nad Labem toto rozhodnutí potvrdil.

4. Proti rozhodnutím obecných soudů o neustanovení zástupce pro dovolací řízení stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu. Porušení spatřoval v tom, že po zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce se mu ze strany soudů nedostalo řádného poučení o vadách dovolání a nezbytnosti zastoupení advokátem. Další vadu stěžovatel spatřoval v tom, že byl v řízení před nalézacím a odvolacím soudem osvobozen od soudních poplatků. Jeho majetková situace se od té doby nijak nezměnila. Bez důvodu tedy nebylo vyhověno žádosti o ustanovení zástupce, zjevnou bezúspěšnost uplatňování práva pak dovozují soudy, vůči jejichž rozhodnutím se stěžovatel dovoláním brání.

5. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, avšak zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení

sp. zn.

ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].

6. Námitky stěžovatele proti nedostatkům poučování o povinnosti advokátního zastoupení jsou zjevně neopodstatněné již jen proto, že prakticky nesměřují proti napadeným rozhodnutím: jejich poučení o opravných prostředcích proti rozhodnutí o neustanovení zástupce zjevně odpovídá zákonu. Nová výzva (poučení) k odstranění vad dovolání je úkolem okresního soudu až po rozhodnutí o neustanovení zástupce. Zda okresní soud stěžovatel opětovně vyzval, nebo tak neučinil, se neodráží ani v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -99, ani unesení Okresního soudu v Děčíně č. j. -94.

7. Jde-li pak námitky proti samotnému neustanovení advokáta, je zřejmé, že otázka majetkových poměrů nebyla pro napadená rozhodnutí podstatná. Je tedy bez významu, zda krajský soud vadně posoudil obsah prohlášení o majetkových poměrech. Napadená rozhodnutí vychází z toho, že stěžovatel uplatňuje své domnělé právo zjevně bezúspěšně. Takový závěr Ústavní soud nepovažuje s ohledem na okolnosti konkrétní věci, tak jak jsou vyloženy v rozsudcích Okresního soudu v Děčíně č. j. -48 a Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -64 za excesivní. Ostatně ani stěžovatel je věcně nezpochybňoval nad rámec konstatování, že o zjevné bezúspěšnosti uplatnění dovolání rozhodují též soudy, které rozhodovaly ve věci.

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu