Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 590/19

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní korporace 1. faktorská s. r. o., sídlem Husitská 107/3, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, sídlem Školská 695/38, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2018 č. j. -284, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Petry Jirákové, Martina Jiráka a Libora Mifky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného usnesení, neboť má za to, že jím bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu podle a násl.d (dále jen "") a právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadeného usnesení, se podává, že rozsudkem ze dne 20. 2. 2017 č. j. -138 Okresní soud v Trutnově (dále jen "okresní soud") částečně zastavil řízení co do částky 39 000 Kč, dále zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka po žalovaných Petře Jiránkové, Martinu Jirákovi a Liboru Mifkovi (v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastníci) domáhala zaplacení částky 410 000 Kč, smluvní pokuty a úroků z prodlení. Dále stěžovatelce uložil zaplatit vedlejším účastníkům náhradu nákladů řízení.

3. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") svým rozsudkem ze dne 26. 9. 2017 č. j. -270 rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Krajský soud uzavřel, že ujednání smlouvy o půjčce týkající se smluvních úroků je neplatné pro neurčitost a navíc označil jednání stěžovatelky ústící v dohodu o smluvních úrocích a jejich placení za klamavou a nepoctivou obchodní praktiku.

4. Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení. Nejvyššímu soudu totiž nebyla předložena otázka zakládající přípustnost dovolání.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje se shora citovanými rozhodnutími v podstatě toliko v rozsahu, že i vedlejším účastníkům jako spotřebitelům muselo být jasné, jaká úroková sazba se k jejich půjčce vlastně vztahuje.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario). K ústavní stížnosti nebyla přiložena plná moc udělená advokátovi pro řízení před Ústavním soudem, ač byla avizována; vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odesílána prostřednictvím datové schránky právního zástupce, nepovažoval Ústavní soud za účelné - s ohledem na výsledek posouzení ústavní stížnosti - vyzývat stěžovatelku k odstranění této vady.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí orgánu veřejné moci by byl dán pouze tehdy, když by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

8. Ani stěžovatelka nedokázala v ústavní stížnosti - nehledě na to, že tato neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci - přehledně vysvětlit, která úroková sazba vedlejší účastníky ve smluvním vztahu vlastně zavazovala (k tomu krajský soud přiléhavě poznamenal, že stěžovatelka to nedokázala určit ani sama v rámci odvolacího řízení a musel to za ni učinit znalec). I kdyby však Ústavní soud přistoupil na tvrzení stěžovatelky, že jednoznačnost úrokové sazby nemohla být pro vedlejší účastníky limitující, protože měli jednoznačně stanovenu měsíční splátku, pak se ale v ústavní stížnosti nikoliv důsledně vyjadřuje k dalším námitkám, zejména krajského soudu, hodnotícím smlouvu o půjčce jako nepoctivou a klamavou obchodní praktiku (zjednodušeně řečeno šlo o to, že vedlejší účastníci byli uváděni v omyl v tom, zda se jejich splátky připočítávají na úhradu samotné jistiny, nebo jen úroků). Podle názoru Ústavního soudu tak ani Nejvyšší soud ve věci nepochybil, přistoupil-li k odmítnutí stěžovatelčina dovolání.

9. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2019

Josef Fiala v. r.

předseda senátu