Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Rozhodnutia odvolávajúce sa na tento prípad

Prípad: III.ÚS 679/19

Found 9 decisions (9 priamych, 0 nejednoznačných)

III.ÚS 2668/19
Priama zhoda Usnesení
constitutional
Sudca: Fiala Josef
I.ÚS 2239/19
Priama zhoda Usnesení
constitutional
Sudca: Rychetský Pavel
„návrhu stěžovatele f. š., t. č. věznice p. o. box 100, ostrov, proti rozsudku nejvyššího správního soudu ze dne 19. června 2019 č. j. 3 as 142/2019-16, takto: ústavní stížnost se odmítá. odůvodění: 1. dne 9. 7. 2019 byla ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost brojící proti shora označenému rozsudku nejvyššího správního soudu. stěžovatel podle zákona č. 106/1999 sb., o svobodném přístupu k informacím, požádal ředitele věznice plzeň o poskytnutí informací, ale jeho žádost byla odložena z důvodu nezaplacení úhrady nákladů za mimořádně rozsáhlé vyhledávání požadovaných informací. v této souvislosti podal žalobu ke krajskému soudu v plzni, který usnesením ze dne 9. 4. 2019 č. j. 57 a 161/2018-104 věc postoupil městskému soudu v praze. dospěl k závěru, že správním orgánem, který vydal rozhodnutí v prvním stupni, podle jehož sídla se určuje místně příslušný soud [dle §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s.")], je sídlo vězeňské služby české republiky na území městského obvodu praha 4. místně příslušným soudem k posouzení žaloby je městský soud v praze. stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, která byla nejvyšším správním soudem zamítnuta dle § 110 odst. 1 in fine s. ř. s. a rozhodl, že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. 2. stěžovatel ve svém podání, doručeném ústavnímu soudu dne 16. 7. 2019, vznesl námitku podjatosti soudců tomáše lichovníka, pavla rychetského, vladimíra sládečka a milady tomkové "pro rozhodování o právu na informace v obdobných případech". stěžovatel současně požádal o ustanovení advokáta k zastupování pro řízení před ústavním soudem. 3. v ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že došlo k zásahu do jeho práva na soudní ochranu zaručeného čl. 90 ústavy české republiky, navrhl zrušení rozhodnutí napadeného ústavní stížností. 4. toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků [§ 34 zákona č. 182/1993 sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ústavním soudu")], zejména neobsahovalo ústavněprávní argumentaci a pro řízení před ústavním soudem stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o ústavním soudu). 5. v další fázi řízení dospěl ústavní soud - po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a rozsudku nejvyššího správního soudu - k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 6. obecně platí, že je na ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle § 41 písm. b) zákona o ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. 7. v nyní posuzovaném případě ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se v poslední době stěžovateli dostalo opakovaně dokonce v několika desítkách řízení. na tyto výzvy však stěžovatel v řízeních vedených pod sp. zn. iv. ús 3806/18 , i. ús 3807/18 , iii. ús 3804/18 a iv. ús 3799/18 zareagoval pouze tím způsobem, že ústavní soud může podpůrně použít § 30 o. s. ř. a ustanovit mu zástupce. je tak zřejmé, že stěžovatel nehodlal předmětným výzvám vyhovět a odstranit nedostatek povinného zastoupení, byť byl v těchto výzvách výslovně poučen též o tom, že ústavní soud není oprávněn stěžovateli ustanovit zástupce; k použitelnosti § 30 o. s. ř. lze pro stručnost poukázat např. na usnesení ze dne 14. 8. 2007 sp. zn. ii. ús 1384/07 . ve všech citovaných případech pak poté, co stěžovatel byl řádně poučen o vadách ústavních stížností a tyto vady neodstranil, byly tyto ústavní stížnosti z tohoto důvodu odmítnuty, takže si stěžovatel musí být daných procesních podmínek řízení i z tohoto důvodu dostatečně vědom. navzdory této okolnosti nicméně ani nadále nevyvíjí žádné procesní úsilí k tomu, aby tato ústavní stížnost byla věcně projednatelná. 8. ústavní soud je proto přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. 9. stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. ii. ús 4198/18 , sp. zn. iii. ús 3979/18 , sp. zn. iii. ús 271/19 , sp. zn. iii. ús 285/19 , sp. zn. iii. ús 408/19 , sp. zn. iii. ús 419/19 , sp. zn. iii. ús 579/19 , sp. zn. iii. ús 615/19 , sp. zn. iii. ús 654/19 , sp. zn. iii. ús 679/19”
III.ÚS 2233/19
Priama zhoda Usnesení
constitutional
Sudca: Zemánek Jiří
III.ÚS 2245/19
Priama zhoda Usnesení
constitutional
Sudca: Zemánek Jiří
III.ÚS 2235/19
Priama zhoda Usnesení
constitutional
Sudca: Fiala Josef
III.ÚS 973/19
Priama zhoda Usnesení
constitutional
Sudca: Zemánek Jiří
III.ÚS 976/19
Priama zhoda Usnesení
constitutional
Sudca: Fiala Josef
III.ÚS 752/19
Priama zhoda Usnesení
constitutional
Sudca: Fiala Josef
III.ÚS 690/19
Priama zhoda Usnesení
constitutional
Sudca: Fiala Josef