Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 93/19

Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. září 2018 č. j. -37, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. března 2018, č. j. -939, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle , odst. 2 a d (dále jen " ").

I.

Shrnutí řízení před obecnými soudy

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 25. 10. 2017, č. j. -898, byl stěžovatel a spoluobviněná (dále společně i "obvinění") uznáni vinnými přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jehož se dopustili způsobem popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Okresní soud obviněné odsoudil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon jim podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku jim uložil povinnost vést během zkušební doby podmíněného odsouzení řádný život a podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobili. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. je zavázal společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené České republice zastoupené Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 261 174 Kč a Úřadem práce České republiky ve výši 102 578 Kč.

3. O odvolání obviněných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 3. 2018, č. j. -939, jímž jej podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Stíhaného jednání se dopustili zkráceně řečeno tím, že stěžovatel jako zaměstnavatel, podnikající v oboru hostinská činnost, a spoluobviněná jako zaměstnanec, uzavřeli pracovní smlouvu, na základě které měla spoluobviněná vykonávat pracovní pozici označenou jako PR marketing a obchod, se sjednanou mzdou 300 Kč za hodinu. K uzavření pracovní smlouvy došlo jednak v úmyslu, aby spoluobviněná v případě pracovní neschopnosti získala nárok na dávky nemocenského pojištění a v případě její budoucí nezaměstnanosti získala nárok na podporu v nezaměstnanosti a byla při jejich výpočtu zvýhodněna.

4. Odvolací soud oba obviněné za toto jednání odsoudil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku obviněným současně uložil povinnost vést během zkušební doby podmíněného odsouzení řádný život a podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobili. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále rozhodl o náhradě škody tak, že oběma obviněným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu poškozené České republice zastoupenou Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 256 479 Kč a Úřadem práce České republiky ve výši 102 578 Kč.

5. Dovolání obviněných Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 9. 2018, č. j. -37, odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí o jeho vině. Nebylo prokázáno, že by svým jednáním naplnil znaky subjektivní a objektivní stránky přečinu podvodu, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Soudy učiněné právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Zdůraznil, že se jednání nedopustil, pracovní smlouvu uzavíral s úmyslem zachránit svoji upadající firmu, kterou dlouhá léta budoval. Chtěl tedy za účelem prezentace a propagace penzionu využít pracovních a životních skutečností spoluobviněné. Zkušenostem a dovednostem obviněné uvěřil, uvěřil i tomu, že záchrana firmy je možná. Prostředky, jimiž měla být obviněná odměňována, měl slíbené od své sestry. Skutečnost, že se obviněná krátce po nástupu do zaměstnání zranila, jakož i to, že nebude schopna práce po dobu celého roku, nemohl předpokládat. Po skončení pracovní neschopnosti již na jejím dalším zaměstnávání neměl zájem. Závěr soudů o vzájemné domluvě a jednání ve spolupachatelství nepodporuje žádný v řízení provedený důkaz.

7. Soudy podle názoru stěžovatele neprokázaly podvodný úmysl při uzavírání pracovní smlouvy, ke vzniku zranění obviněné došlo až po uzavření pracovní smlouvy. O zdravotním stavu obviněné, ani o jejích dřívějších nemocech a pobírání nemocenských dávek nevěděl. Spolehl se na doporučení své sestry a na vlastní dojem, který nabyl při pohovoru s obviněnou. Má za to, že byl odsouzen pouze na základě podezření, které však nebylo prokázáno. Hodnocení důkazů podle jeho názoru vybočuje ze zákonných mezí. Je přesvědčen o tom, že vytvoření pracovního místa a sjednání vysoké či nadprůměrné mzdy u neprosperujícího zaměstnavatele nemůže být posouzeno jako nezákonné.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Vlastní posouzení

9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

).

10. Ústavní soud však ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203)]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

11. Ústavní soud shledal, že stěžovatel nepředložil žádné ústavně relevantní argumenty, kterými by přesvědčivě brojil proti napadeným rozhodnutím. Stěžovatel jen opakuje tvrzení z řízení před obecnými soudy s tím, že nesouhlasí s tím, jak obecné soudy interpretovaly provedená skutková zjištění.

12. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a shledal, že se obecné soudy pečlivě vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele. Je zřejmé, že obecné soudy vycházely z řady důkazů (výpovědí svědků a spoluobviněné a listinných důkazů). Skutkové okolnosti, které z nich dovodily, jasně podporují závěr o účelovosti uzavření pracovního poměru s cílem zajistit spoluobviněné účast na nemocenském pojištění a podporu v nezaměstnanosti. Existenci vzájemné domluvy potvrzuje i fakt, že dávky nemocenského pojištění byly spoluobviněné zasílány na bankovní účet sestry stěžovatele. K argumentu stěžovatele lze dodat, že samotný úkon uzavření pracovní smlouvy není nezákonný. Protiprávní je však podvodný úmysl spoluobviněných, se kterým celou akci provedli. Další argumenty svědčící o vině stěžovatele, které obecné soudy rozvedly v napadených rozhodnutích, není důvod znovu uvádět.

13. Z toho důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu