Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 62/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudce Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti obchodní korporace TopFly s. r. o. se sídlem v Praze 1, Vodičkova 14, zastoupené JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 43, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 2018 č. j. -192, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) Romana Černého, b) Lucie Černé, c) Báry Černé, d) Mikuláše Černého e) Jaroslava Munzara, f) MVDr. Marcely Franzové, g) Matyáše Munzara, h) Miloslava Lejdara, i) Petry Lejdarové, j) Terezy Lejdarové a k) Jakuba Lejdara, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka vlastní cestovní kancelář, se kterou se soudili její klienti (vedlejší účastníci a v řízení před obecnými soudy žalobci) o slevu z ceny zájezdu. Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. ledna 2018, č. j. -162, ve výroku o nákladech řízení tak, že uložil stěžovatelce zaplatit vedlejším účastníkům na náhradě nákladů řízení 44 661 Kč - na rozdíl od soudu I. stupně, který vyčíslil náklady řízení jen na částku 2 428 Kč. Své nákladové rozhodnutí odůvodnil odvolací soud podle ; dospěl k závěru, že v souzené věci záviselo rozhodnutí o výši plnění (slevy z ceny zájezdu) na úvaze soudu a vedlejší účastníci mají právo na plnou náhradu nákladů řízení, přestože jim v konečném výsledku bylo přisouzeno méně, než se domáhali žalobou.

Stěžovatelka brojí u Ústavního soudu jen proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení a cítí se být dotčena ve svém "právu na spravedlivý proces" podle d. Stěžovatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o tom, že v její věci výše plnění závisela výlučně na úvaze soudu; podle ní měl odvolací soud postupovat podle pravidla poměrného rozdělení náhrady nákladů řízení při částečném úspěchu ve věci podle , nikoliv podle

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen ""), a dospěl k závěru, že je sice přípustná ve smyslu téhož zákona, neboť dovolání proti nákladům řízení je ze zákona nepřípustné [viz ], avšak je zjevně neopodstatněná.

K samotné problematice nákladů řízení se Ústavní soud ve své konstantní judikatuře staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízením vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodováním o nákladech řízení, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Náhrada nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi (podobně jako ve věcech týkajících se tzv. bagatelních částek) pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole [viz nález

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3)]; nic takového v projednávané věci Ústavní soud nezjistil.

Odvolací soud napadené rozhodnutí řádně odůvodnil a vysvětlil v něm i svoji úvahu, na které je v tomto případě závislé rozhodnutí o výši plnění. Rovněž nákladové rozhodnutí je řádně odůvodněno a Ústavní soud nemá žádný důvod do něj zasahovat, i z důvodů, které jsou uvedeny výše; proto ústavní stížnost odmítl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný.

Usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2019

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu