Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 196/19

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Němečka, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2018 č. j. -261 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. března 2018 č. j. -177, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 17. 1. 2019 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova ústavní stížnost, kterou se domáhal zrušení v záhlaví uvedených usnesení, jimiž byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

2. Na základě zjištění, že stěžovatelovo podání nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zejména že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem, byl stěžovatel vyzván k odstranění vad ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním na následky jejich neodstranění (s tím, že délka lhůty se odvíjí od jeho znalosti povinného zastoupení, jakož i od zkušeností z řady předchozích řízení); výzva mu byla doručena dne 1. 2. 2019. V závěru stanovené lhůty stěžovatel na výzvu reagoval přípisem doručeným dne 4. 3. 2019, v němž informoval, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta (pozn. tvrzení o podání žádosti nedoložil) a požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad.

3. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel (sám nebo společně s Ilonou Dočekalovou) se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení byl většinou zastoupen advokátem. V těch případech, kdy zastoupen nebyl, byl podrobně informován o náležitostech ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení (např. ve věci

sp. zn.

,

sp. zn.

). Lze tak vycházet ze spolehlivého předpokladu, že stěžovateli jsou známé obsahové i formální náležitosti ústavní stížnosti.

4. Ústavní soud má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti, její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Ve stěžovatelově věci mu bylo napadené usnesení Městského soudu v Praze - podle jeho sdělení - doručeno dne 19. 11. 2018, ústavní stížnost tak podal v samém závěru zákonné lhůty; i přes toto zjištění mu Ústavní soud poskytl další lhůtu k odstranění vad, kterou však stěžovatel nevyužil a vady podání neodstranil. Lhůta v trvání třiceti dnů od obdržení výzvy a písemného poučení o vadách návrhu (též s přihlédnutím ke stěžovatelovým zkušenostem z řízení před Ústavním soudem) je dostatečná k tomu, aby navrhovatel vady podání odstranil a doplnil ho tak, jak byl informován v poučení ze dne 22. 1. 2019. Je věcí každého stěžovatele, který se obrací na Ústavní soud s ústavní stížností, aby tak učinil způsobem a formou odpovídající . V případě, že se poučením Ústavního soudu o odstranění vad návrhu takový subjekt řídit nehodlá, či tak nechce učinit v jemu poskytnuté lhůtě, musí počítat s následky spojenými s nerespektováním podmínek výzvy, o nichž byl předem vyrozuměn. Za této situace Ústavní soud žádosti stěžovatele o prodloužení lhůty k odstranění vad nevyhověl.

5. Vzhledem k tomu, že vady podání nebyly v určené lhůtě odstraněny, Ústavní soud návrh podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2019

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj