Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3832/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti O. Č., toho času ve Vazební věznici Ostrava, zastoupeného Mgr. Ing. Hynkem Navrátilem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, 702 00 Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. -3195 ze dne 30. 10. 2018 a usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. -3143 ze dne 18. 9. 2018, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení , , a d.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Opavě rozhodl o dalším trvání vazby stěžovatele tak, že jej ve vazbě nadále ponechal, neboť ve vztahu k němu je stále dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) trestního řádu (dále též "tr. ř."). Současně soud nepřijal písemný slib stěžovatele. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že byl vzat do vazby s "odloženou účinností", kdy jako okamžik vzetí do vazby bylo uvedeno datum, které má teprve v budoucnu nastat, a usnesení o vzetí do vazby je tak rozhodnutím účinným až v budoucnu. Takový postup považuje stěžovatel za zneužití účelu vazby a soudní interpretaci tohoto institutu za nepřípustně rozšiřující. Je tomu tak dle jeho názoru zejména proto, že dle platné právní úpravy soud zkoumá, zda jsou podmínky pro vzetí do vazby splněny v okamžiku, kdy o vazbě rozhoduje.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud považuje za nutné poznamenat, že rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele směřující proti původním rozhodnutím soudů o jeho vzetí do vazby, a sice usnesením

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2018, kterým ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Podstatné v té souvislosti je právě to, že stěžovatel ve své tehdejší ústavní stížnosti identickou námitku o "odložené účinnosti" usnesení o vzetí do vazby vznesl, přičemž Ústavní soud k ní jako nepřípustné nepřihlédl, neboť stěžovatel ji vůbec neuplatnil v řízení před trestními soudy. Za této situace Ústavní soud nemůže než konstatovat, že stěžovatel nevyužil procesní prostor, který se mu v rámci rozhodování soudů o vzetí do vazby naskytl, a proto předmětná výhrada není dále způsobilá věcného přezkumu, a to tím spíše, když v nyní souzené věci soudy rozhodovaly o dalším trvání vazby, a nikoli o vzetí stěžovatele do vazby, tedy rozhodovaly již za změněných poměrů.

Ze všech shora vyložených důvodů tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 11. prosince 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu