Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3835/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Vlastimila Protivínského, zastoupeného JUDr. Patrikem Matyáškem, Ph.D., advokátem, se sídlem Údolní 33, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2018 č. j. -178 a proti výrokům II. a III. usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 6. 2018 č. j. -167, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, týkajících se nákladů řízení, neboť jimi podle stěžovatele bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces podle d (dále též jen "Listina") ve spojení s jeho právem na ochranu vlastnického práva podle y.

2. Stěžovatel se žalobou u Okresního soudu Brno-venkov domáhal po žalovaném zaplacení částky 143 214 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody. Po vypracování znaleckého posudku ve věci stěžovatel vzal žalobu v celém rozsahu zpět; zároveň požádal o náhradu svých nákladů řízení (ve výši 66 374,20 Kč). Usnesením okresního soudu č. j. -167 ze dne 11. 6. 2018 bylo řízení zastaveno (výrok I.) a stěžovatel byl zavázán nahradit náklady řízení, a to žalovanému ve výši 2 500 Kč (výrok II.) a České republice (na účet okresního soudu) ve výši 6 318,40 Kč (výrok III.). Okresní soud při rozhodování o nákladech řízení vyšel z pravidla procesního zavinění zastavení řízení, které v daném případě bylo jednoznačně na straně stěžovatele jako žalobce. Okresní soud se podrobně zabýval argumentací stěžovatele o opaku, ale nepřisvědčil jí (žalovaný od počátku řízení odmítal žalovaný nárok, ke zpětvzetí žaloby došlo poté, co soudem ustanovený znalec vyvrátil tvrzení žalobce o nesprávnosti stanovení tržní ceny žalovaným, což mělo tvrzený nárok stěžovatele na náhradu škody). K odvolání stěžovatele krajský soud usnesením č. j. -178 ze dne 21. 8. 2018 potvrdil rozhodnutí okresního soudu v napadených výrocích II. a III. jako věcně správné; krajský soud v daném případě neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro uplatnění moderace dle .

3. Stěžovatel má za to, že při rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy došlo ke zjevné extrémní nespravedlnosti. Má za to, že náhrada nákladů nalézacího řízení měla být přiznána jemu, a to s ohledem na specifické okolnosti případu, v němž vznik nákladů řízení, respektive zahájení řízení zavinil spíše žalovaný. Stěžovatel poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, zejména nález

sp. zn.

ze dne 19. 6. 2018.

4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

6. Ústavní soud ustáleně opakuje, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

7. Ústavní soud konstatuje, že v podané ústavní stížnosti stěžovatel brojí proti rozhodnutí o nákladech řízení ve výši necelých 9 000 Kč, což představuje vskutku bagatelní částku. Ústavní soud tak v prvé řadě připomíná, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod. Takové ústavní stížnosti, ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu, proto Ústavní soud odmítá z důvodu jejich zanedbatelnosti, respektive zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který již z kvalitativního hlediska obecně není schopen založit porušení základních práv a svobod. Případnou důvodnost ústavní stížnosti v takových věcech by bylo způsobilé založit toliko zcela extrémní pochybení obecného soudu, zřetelně zasahující do základních práv stěžovatele [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421), usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 11. 2012; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná též z http://nalus.usoud.cz].

8. K žádnému takovému extrémnímu pochybení obecného soudu, zřetelně zasahujícímu do základních práv stěžovatele, ovšem v daném případě nedošlo. V tomto ohledu Ústavní soud poukazuje též na skutečnost, že stěžovatel nenapadá rozhodnutí ve věci samé, ale rozhodnutí o nákladech řízení. Přitom, jak Ústavní soud konstantně upozorňuje ve své rozhodovací praxi, problematika nákladů řízení zpravidla není předmětem ústavní ochrany, neboť ji nelze klást z hlediska zásad spravedlivého procesu na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307)]. Rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je tak zásadně doménou obecných soudů a Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat jejich jednotlivá rozhodnutí. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenze teprve v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících dané řízení, typicky v důsledku svévolné interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona [srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 10. 1. 2006, nález

sp. zn.

ze dne 3. 9. 2013 (N 157/70 SbNU 453)]. Ani k ní ovšem v daném případě nedošlo, a ostatně ani stěžovatel sám netvrdí, že by obecné soudy případ posoudily zcela mimo relevantní zákonná ustanovení; stěžovatel pouze poukazuje na určité okolnosti, z nichž vyvozuje, že i žalovaný sám měl určitý podíl na tom, že stěžovatel dotčené řízení zahájil. Obecné soudy se však stěžovatelem namítanými okolnostmi podrobně zabývaly, reagovaly na ně a pečlivě vysvětlily důvody svého rozhodnutí. Neuchýlily se ani ke "slepé" či formalistické aplikaci relevantních zákonných ustanovení; pročež je nepřípadný i stěžovatelův poukaz na nález

sp. zn.

.

9. Stížnostní námitky v daném případě, napadající rozhodování o nákladech řízení v bagatelní výše, vůbec nedosahují ústavní relevance. Napadenými rozhodnutími obecných soudů zjevně nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, včetně jeho práv podle a y. Ústavní soud proto podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu