Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1938/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele R. Ch., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného JUDr. Jiřím Janebou, advokátem, sídlem Jeronýmova 814/3, Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. března 2018 sp. zn. a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2018 č. j. -1606, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a y a , a d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 30. 1. 2018 č. j. -1606 byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. . V té byl uznán vinným ze spáchání zločinu těžkého ublížení na zdraví podle , ukončeného ve stadiu pokusu podle , za trestnou činnost spočívající, stručně shrnuto, v tom, že po předchozím konfliktu a v přímém úmyslu způsobit těžkou újmu fyzicky napadl L. V. a způsobil mu rozsáhlá závažná zranění (zejména na hlavě), tohoto ponechal bez pomoci na místě, a teprve později, když se vrátil z restaurace, mu telefonicky přivolal zdravotnickou záchrannou službu. Dle krajského soudu stěžovatel ve svém návrhu na povolení obnovy řízení nenabídl žádné okolnosti soudům dosud neznámé, které by mohly vést k jinému rozhodnutí ve věci, než jaké již bylo pravomocně učiněno.

3. Usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 20. 3. 2018 sp. zn. byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení krajského soudu.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel tvrdí, že obnovy řízení se domáhal z důvodu nových důkazů, které byly soudu dříve neznámé a které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Šlo v prvé řadě o listinný důkaz zápisem o předmětném incidentu, který stěžovatel viděl policisty s poškozeným sepisovat, jenž však nebyl zařazen do trestního spisu. Dále navrhoval výslech svědků, zejména policistů, kteří měli tento zápis sepisovat. Stěžovatel je přesvědčen, že tyto důkazy mohly svědčit o tom, že jeho jednání bylo reakcí na útok poškozeného, a že by mělo být hodnoceno mírnější právní kvalifikací, totiž dle (ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky). Soudy jejich provedení odmítly s tím, že stěžovatel toliko předkládá tvrzení, která nejsou ničím konkrétním podložena a nejsou ani nová, a že důkazní hodnota navrhovaného zápisu by byla minimální. Stěžovatel se však s takovouto jejich argumentací neztotožňuje. Má za to, že soud měl důkazy provést, a nikoliv hodnotit jejich přínosnost a použitelnost spekulativně předem, aniž by je měl k dispozici. Neprovedením navržených důkazů a zamítnutím návrhu na obnovu řízení soudy de facto potvrdily stav nejistoty a pochybností, jež zatěžují původní rozhodnutí o jeho vině a trestu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a až 92y). Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a použití jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro použití toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak jestliže by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

7. Ústavní soud úvodem v obecné rovině konstatuje, že návrh na povolení obnovy řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je - na rozdíl od stížnosti pro porušení zákona a dovolání - odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních. Je určen k nápravě vad vzniknuvších tím, že soudu v době jeho rozhodování nebyly známy skutečnosti nebo důkazy způsobilé změnit skutkový stav věci, a to pakliže takto dotčený skutkový základ může ovlivnit právní posouzení věci a následně i výrok o vině, trestu nebo náhradě škody.

8. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, se povolí za podmínek uvedených v § 278 odst. 1 větě prvé trestního řádu. V řízení o povolení obnovy se nezjišťuje správnost původního rozhodnutí, nýbrž se posuzuje, zda došlo k předložení nových skutečností či důkazů, které by mohly změnit dosavadní výroky napadeného rozhodnutí.

9. Novými skutečnostmi mohou být pouze skutečnosti soudu v původním řízení neznámé, které však již v době vydání rozhodnutí existovaly a teprve později vyšly najevo. Novou skutečností může být pouze objektivně existující jev, který v téže věci nebyl důkazem, ale může mít vliv na zjištění skutkového stavu [shodně viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004

sp. zn.

(U 20/33 SbNU 417)]. Nelze také v jakékoli "nové" skutečnosti nebo důkazu, soudu dříve neznámému, spatřovat bez dalšího důvod k obnově řízení, ale musí jít vždy i o splnění druhé podmínky podle § 278 odst. 1 trestního řádu, což znamená, že obecné soudy musí při projednávání návrhu na obnovu řízení vždy zkoumat, zda jsou předkládány nové skutečnosti či důkazy, které jsou způsobilé samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy dříve známými, odůvodnit jiné než původní napadené pravomocné rozhodnutí, resp. jeho část. Nemohou nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou způsobilé vyvolat následky předvídané v § 278 trestního řádu [shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004

sp. zn.

(U 19/33 SbNU 409)].

10. Namítá-li stěžovatel neprovedení navrhovaných důkazů, Ústavní soud ustáleně judikuje, že soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a - nevyhoví-li jim - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. V posuzované věci obecné soudy důvody, pro které nebylo důkazním návrhům obhajoby vyhověno, dostatečně vyložily. Vysvětlily, že dva ze svědků, které stěžovatel navrhoval, měli vypovídat toliko k charakteru stěžovatele a poškozeného, k čemuž již byla v hlavním líčení vyslechnuta řada osob. Závěry obecných soudů, že návrh na výslech policistů a čtení jimi vypracovaného záznamu nemohou být důkazy novými ani zásadními, se jeví zcela přiléhavé, a to vzhledem k povaze těchto důkazních pramenů a spíše jen spekulativnímu charakteru přesvědčení stěžovatele, že by mohly do věci něco přinést. Logický byl i poukaz soudů na to, že takové materiály, jako jsou záznamy Policie České republiky o výpovědích osob, trestní řád zásadně ani neumožňuje procesně použít.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2018

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu