Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3704/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Jiřího Spurného a 2) obchodní korporace S.K.Y., a. s., se sídlem Příkop 834/8, Brno, zastoupených JUDr. Václavem Vlkem, advokátem, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8 - Karlín, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, za účasti Okresního soudu Praha-západ, jako účastníka řízení, a 1) Jany Bártové, 2) Pavly Imrichovičové, 3) družstva Družstvo pro rekreační bydlení, sídlem Lahovská 117, Praha - Lahovice, 4) státního podniku Povodí Vltavy, s. p., sídlem Holečkova 3178/8, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu

1. Společnou ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelé napadají tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, jenž je podle stěžovatelů prezentován přípisem Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") ze dne 4. 9. 2018. Stěžovatelé mají přitom za to, že jím bylo porušeno zejména jejich právo na soudní ochranu podle a násl. d (dále jen " "), právo na ochranu vlastnictví podle y a princip vázanosti státní moci zákonem podle y.

2. Pro porozumění kontextu celé věci pak postačí konstatování, že před okresním soudem běží řízení na základě žaloby proti rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu Středočeského kraje, jímž bylo rozhodnuto o vlastnictví tam definovaných pozemků při posouzení restitučního nároku, a to mezi subjekty (žalobci a žalovanými, kteří jsou zároveň v postavení povinných) odlišnými od stěžovatelů. V tomto řízení stěžovatelé podali žalobu v podobě hlavní intervence podle Okresní soud stěžovatelům odepsal, že hlavní intervence do řízení, ve kterém se rozhoduje o žalobě podle V. části není v dané věci přípustná. Odkázal přitom na a komentářovou literaturu [konkrétně na komentář Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009]. Podle soudu pak z uvedeného ustanovení a komentářové literatury jednoznačně vyplývá, že ve věcech, v nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, nelze užít o hlavní intervenci, proto soud k hlavní intervenci stěžovatelů nemůže přihlížet.

II.

Argumentace stěžovatelů

3. Stěžovatelé se naopak domnívají, že okresní soud k jejich hlavní intervenci přihlédnout měl, neboť splňovala všechny náležitosti vymezené například usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009 sp. zn. , byť stěžovatelé na toto usnesení v ústavní stížnosti přímo neodkazují.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh.

6. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda orgánem veřejné moci nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Pochybení svědčící o opaku ale Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

7. V dané věci totiž nejde o nesplnění vlastních podmínek intervence podle nebo ve smyslu shora citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , kdy stěžovatelé v ústavní stížnosti obsáhle dovozují, že tam uvedené podmínky splnili. Judikatura (srov. výslovně například usnesení Nejvyššího soudu z 2. 6. 2014 sp. zn. ) a odborná literatura [kromě soudem odkazovaného komentáře lze uvést například výklad HAMUĽÁKOVÁ, Klára. (Účastníci řízení). In: SVOBODA, Karel a kol. . 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 970., kdy ani z "komentáře modulově zapojeného do systému ASPI" (jak argumentují stěžovatelé) opak neplyne, byť ve výkladu k V. části zde není hlavní intervence explicitně zmíněna] se shoduje v tom, že institut hlavní intervence nelze v řízení podle V. části použít, neboť tomu brání definice účastníků v rámci tohoto řízení podle a podle

8. V této souvislosti (a toliko pro úplnost) sice nelze přehlížet rovněž již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a na něj navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2009

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), nicméně tato rozhodnutí na právě posuzovaný případ nedopadají už proto, že přímo nenavazují na původní řízení před správním orgánem, tedy limitace odlišnými pravidly podle V. části zde odpadá.

9. Ústavní soud má tedy za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by postupem soudu byla porušena základní práva (svobody) stěžovatelům zaručená ústavním pořádkem (pozn. zejména nedošlo k zásahu do práva stěžovatelů na soudní ochranu, neboť jim zůstávají zachovány všechny vhodné právní instrumenty využitelné k ochraně tvrzeného vlastnického práva), a proto byla jejich ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu