Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3660/18

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele PRAGOIMEX a.s., se sídlem Pod náspem 795/12, Praha 9, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 7. 9. 2018 č. j. 4 VZV 2/2018-57 a proti usnesení Policie ČR ze dne 19. 6. 2018 č. j. NCOZ-112-114/TČ-2018-417704, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení, neboť má za to, že jim bylo porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces podle d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále se domnívá, že jsou napadená usnesení v rozporu s y zakotvujícím zásadu presumpce neviny a s a y.

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených usnesení zjistil, že usnesením Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Ostrava, 3. oddělení, ze dne 19. 6. 2018 č. j. NCOZ-112-114/TČ-2018-417704 bylo rozhodnuto tak, že bylo zahájeno proti stěžovateli a dalším obviněným v usnesení uvedeným trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestných činů, a to zločinu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti, zločinu podplácení a zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.

3. O stížnosti stěžovatele proti tomuto usnesení bylo rozhodnuto usnesením Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky Ostrava dne 7. 9. 2018 č. j. 4 VZV 2/2018-57, kterým byla stěžovatelem podaná stížnost zamítnuta, neboť dle státního zastupitelství nebyla, shodně jako stížnosti ostatních obviněných, důvodná.

4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nesouhlasí se zahájeným trestním stíháním a je přesvědčen, že napadená usnesení nesplňují zákonem požadované náležitosti ve smyslu judikatury Ústavního soudu, přičemž odkázal na nálezy

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

ze dne 13. 12. 2005, které vyžadují vyčerpávající odůvodnění a vypořádání se se všemi argumenty obžalovaného. Stěžovatel opakuje své argumenty ze stížnosti proti zahájení trestního stíhání a uvádí, že nebyly státním zastupitelstvím v jeho rozhodnutí zohledněny. Stěžovatel je toho názoru, že v tomto případě orgány činné v trestním řízení postupovaly v rozporu se základními zásadami trestního řízení, zejména se zásadou přiměřenosti (zdrženlivosti) ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 trestního řádu, který vymezuje, že orgány činné v trestním řízení projednávají trestní věci s plným šetřením práv a svobod zaručenýchu a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána; při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen v odůvodněných případech na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení. Stěžovatel spatřuje porušení této zásady orgány činnými v trestním řízení v tom, že tyto se snaží za každou cenu přiřadit posuzovanému jednání trestněprávní podtext a zcela opomíjí a ignorují běžnou realitu. Podle stěžovatele již dříve Ústavní soud zdůrazňoval "nezbytnost procesní čistoty trestního řízení" a stěžovatel se domnívá, že procesní čistota řízení v jeho věci nebyla naplněna, a proto je ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci nepochybně založena. Stěžovatel současně zdůrazňuje, že postupem orgánů činných v trestním řízení je v tomto případě nastolován pravý opak toho, co bylo do trestního práva zakotveno ustanovením , tj. zásada subsidiarity trestní represe.

5. Ústavní soud poté, co se seznámil s napadenými usneseními a argumentací stěžovatele, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se podává, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz), či jeho majetek za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí (mezi mnohými srov. např. nález

sp. zn.

, usnesení

sp. zn.

,

,

,

a další, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz). Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní a obvykle v přijatelné lhůtě nezhojitelná. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

8. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen pro zcela mimořádné situace, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. nález

sp. zn.

, dostupný na http://nalus.usoud.cz); i zde však Ústavní soud vyložil, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. "Mimořádnost" odůvodňující zásah Ústavního soudu lze spatřovat kupříkladu v takovém odůvodnění rozhodných usnesení, jímž byly rozhodovací důvody vyloženy "obecným a povšechným způsobem", jímž na konkretizované a nikoli bezvýznamné námitky bylo reagováno "apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem", dle něhož byl napadený postup "shledán zcela oprávněným", aniž by bylo možno na rozhodovací důvody alespoň usuzovat.

9. V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud v procesních postupech orgánů činných v trestním řízení neshledal porušení ústavních práv a svobod stěžovatele. Z napadeného usnesení srozumitelně vyplývá, z jakých důvodů došlo k zahájení trestního stíhání a je pochopitelné, že v této fázi řízení nemůže státní zástupce sdělovat a hodnotit všechny důkazy, které mají orgány činné v trestním řízení ve své dispozici.

10. Stěžovatelem citovaná judikatura Ústavního soudu se vztahuje zpravidla k rozhodnutím obecných soudů ve věci samé, nikoli ke standardům odůvodnění rozhodnutí o stížnostech proti zahájení trestního stíhání. Ústavní soud například ve svém nálezu

sp. zn.

ze dne 3. 7. 2003 zdůraznil právě to, že "postavení státního zastupitelství v přípravném řízení, a jeho procesní vztahy k obviněnému (obžalovanému) jsou výrazně jiné než procesní vztahy mezi účastníky řízení před obecnými soudy a obecnými soudy samotnými a opačně. Zatímco od odsuzujících rozhodnutí obecných soudů se v trestních věcech, v jejich postavení (zcela) nezávislých orgánů soudní (veřejné) moci, zákonem vyžaduje - stručně vyjádřeno - dosažení lidsky dosažitelné jistoty, že inkriminovaný skutek se stal a že to byl obžalovaný, který jej spáchal, a k tomuto účelu a cíli se vztahuje řada dalších ústavně chráněných zásad, postavení státního zastupitelství naproti tomu je potud odlišné, že již zmíněné procesní vztahy jsou jednak ovlivněny prvky zřetelně inkvizičními, jednak, a to především, tím, že k podání obžaloby (vznesení obvinění) podle zákona zcela postačí důvodné podezření, že inkriminovaný skutek, který je státním zastupitelstvím pokládán za trestný čin, se stal, a že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jeho pachatelem je určitá osoba..." V tomto rozhodnutí Ústavní soud též zdůraznil velkou odlišnost rozsahu odůvodnění rozsudku a usnesení o zahájení trestního stíhání, neboť "po státním zastupitelství jako žalobci a zástupci státu nelze vyžadovat, aby zejména v přípravném řízení stíhaného seznamovalo s důkazní situací tak, jak se v tom kterém okamžiku (fázi) přípravného řízení jeví, případně jak a z jakých důvodů ji hodnotí, a vyjasňovalo tak předčasně (do okamžiku skončení vyšetřování) své bližší či vzdálenější procesně-taktické záměry (cíle)". V nyní posuzovaném případě tedy příslušné státní zastupitelství dostálo standardům, které Ústavní soud ve své nálezové judikatuře ohledně rozsahu odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání po něm požaduje.

11. Závěrem lze tedy konstatovat, že Ústavní soud neshledal v postupu orgánů činných v trestním řízení žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny. Ze všech shora uvedených důvodů tak Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji usnesením mimo ústní jednání odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu