Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2351/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Z. B., zastoupeného Mgr. Vladimírem Matysem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2018, č. j. -435, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Hradci Králové usnesením ze dne 15. března 2018, č. j. -373, zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení a přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Následnou stížnost Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením v neveřejném jednání zamítl.

Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), vytýká krajskému soudu, že ačkoliv rozhodl o stížnosti meritorně, neučinil tak ve veřejném zasedání, přestože tak z důvodu zachování zásady kontradiktornosti řízení, rovnosti účastníků a požadavku na bezprostřednost a ústnost řízení postupovat měl (viz nálezy

sp. zn.

,

). Tím spíše tak měl krajský soud postupovat proto, že nerozhodoval jen o stížnosti proti nepovolení obnovy řízení, ale také o stížnosti proti nepřerušení výkonu trestu odnětí svobody; stěžovatel hodlal prokázat neslučitelnost výkonu trestu s jeho aktuálním zdravotním stavem. V uvedené postupu spatřuje stěžovatel zásah do svých základních práv zakotvených v a 38 odst. 2d (dále jen ""), v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v y; požaduje, aby Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové zrušil.

V doplnění stěžovatel uvádí, že po vydání napadeného usnesení rozhodoval Okresní soud v Hradci Králové rovněž o jeho požadavku na bezplatnou obhajobu, kterou mu nepřiznal (č. j. -441); následnou stížnost Krajský soud v Hradci Králové odmítl (č. j. -459, ze dne 26. června 2018) a uvedl, že stěžovatel "byl opakovaně soudně trestán a lze konstatovat, že nedodržení zákona je pro něho jistým normálem". Senát krajského soudu přitom nepřiměřeně přihlédl i k dřívějším zahlazeným rozhodnutím, a zaujal tak ke stěžovateli negativní vztah; proto považuje stěžovatel za nezbytné, aby po zrušení shora napadeného usnesení krajského soudu Ústavní soud přikázal rozhodnutí o stížnosti k projednání jinému senátu Krajského soudu v Hradci Králové.

Ve druhém doplnění ústavní stížnosti stěžovatel Ústavnímu soudu sděluje, že nové stanovisko Ústavního soudu sp. zn. , podle kterého: "zamítne-li soud v neveřejném zasedání jako nedůvodnou stížnost proti rozhodnutí, kterým se zamítá návrh na povolení obnovy řízení v situaci, kdy již sám dokazování neopakuje, popřípadě nedoplňuje, nejde o porušení ani d. Obecná námitka, že stížnostní soud nenařídil veřejné zasedání, nemůže být úspěšná", na jeho věc nedopadá. Důvodem je podle něj souběžná stížnost proti zamítnutí návrhu na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, v jehož rámci stěžovatel považoval za nezbytné osobně prokázat a ozřejmit neslučitelnost výkonu trestu s jeho aktuálním zdravotním stavem i nedostatečné a negativní poměry z hlediska lékařské péče.

Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Hradci Králové (sp. zn. ) a vyžádal vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové. Předseda senátu 11 To stručně konstatoval, že soudu nic nebránilo rozhodnout o stížnosti v neveřejném zasedání, neboť se ztotožnil s usnesením soudu prvního stupně. S ohledem na rozsah i obsah vyjádření účastníka je Ústavní soud stěžovateli k případné replice nezasílal.

Stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. -193 ze dne 2. března 2017 ve spojení s usneseními Krajského soudu v Hradci Králové č. j. -231 a Nejvyššího soudu č. j. -26 uznán vinným z přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky ( ) a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání ( ), za což byl potrestán odnětím svobody na deset měsíců a zákazem řízení motorových vozidel na dva roky.

Bezprostředně po rozhodnutí o dovolání podal stěžovatel návrh na obnovu řízení a přerušení výkonu trestu (č. l. 310). Okresní soud v Hradci Králové nařídil veřejné zasedání (15. března 2018) a oba návrhy zamítl (č. l. 368); soud nepovažoval navržený důkaz za novum a ani pro druhý návrh nebyly důvody (stěžovatel na podporu svých tvrzení nic nepředložil). Bezprostředně po vyhlášení stěžovatel usnesení napadl stížností, k níž doložil řadu příloh, včetně starších lékařských zpráv. Krajský soud v neveřejném zasedání (č. l. 433) stížnost zamítl s odůvodněním, že sdílí důvody odmítnutí soudem prvního stupně.

Užití mimořádného opravného prostředku - obnovy řízení - upravuje trestní řád, který jej rozděluje do dvou kroků: 1) řízení o návrhu na povolení obnovy; 2) je-li obnova povolena, následuje samo obnovené řízení. Účelem rozdělení je nejprve zjistit, zda návrh obsahuje skutečně nové poznatky a důkazy, které mohou zvrátit původní závěry soudů. Posouzení navržených důkazů je plně v kompetenci soudu, který má veškeré předpoklady se znalostí původního řízení zjistit, existují-li skutečnosti nové, významné či bezpředmětné. Rozhodnutí soudu může být podrobeno přezkumu prostřednictvím řádného opravného prostředku - stížnosti.

Podle y má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně. Uvedené právo však neplatí absolutně; v případech, kdy soud již veřejně rozhodoval a v rámci opravného prostředku je předmětem posuzování jen spisový materiál, může rozhodovat v zákonem stanovených případech i neveřejně. V trestním řízení tak soud rozhoduje, nepředepisuje-li zákon výslovně hlavní líčení, vazební zasedání nebo veřejné zasedání (§ 232 a 240 trestního řádu). Otázkou projednání té které věci ve veřejném zasedání se soudy (včetně Ústavního soudu) zabývaly opakovaně a své závěry judikovaly. Konečně i stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na případy, kdy Ústavní soud pro zachování práva na spravedlivý proces konstatoval nezbytnost veřejného projednání věci.

V projednávané věci krajský soud kontroloval, byl-li postup soudu prvního stupně zákonný a správný; nezjistil žádné pochybení, a proto stížnost jako nedůvodnou zamítl, neboť se zcela ztotožnil s přesvědčivým a srozumitelným usnesením okresního soudu.

Se stěžovatelem se Ústavní soud neztotožňuje, odmítá-li aplikaci stanoviska pléna sp. zn. na svou věc jen proto, že v jeho případě měl soud rozhodovat o dvou stížnostech. Stěžovatel si musel být vědom toho, že stížnostní soud může rozhodnout i bez jeho slyšení, a hodlal-li prokázat svá tvrzení (nedostatečnost lékařské péče a neslučitelnost jeho aktuálního zdravotního stavu s výkonem trestu), měl příslušné důkazy soudu včas předložit, což však neučinil.

Požadavky na veřejnost jednání (

sp. zn.

) splnil již okresní soud. Stěžovatel nesprávně aplikuje i nález

sp. zn.

, neboť ten dopadá na jinou situaci (poté co soud prvního stupně obnovu povolil, stížnostní soud v neveřejném zasedání rozhodl opačně, rozhodnutí o povolení obnovy řízení zrušil a sám návrh na povolení obnovy řízení zamítl). Setrvalost judikatury Ústavního soudu potvrzuje i zamítavý nález ze dne 26. září 2018,

sp. zn.

, podle kterého "[z]amítne-li soud v neveřejném zasedání jako nedůvodnou stížnost ... proti rozhodnutí, kterým se zamítá návrh na povolení obnovy řízení ... v situaci, kdy již sám dokazování neopakuje, popř. nedoplňuje, nejde o porušení a d".

Za dané situace Ústavní soud, i s ohledem na svoji konstantní judikaturu, nezjistil stěžovatelem tvrzené porušení základních práv a podle ustanovení proto návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu