Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3717/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Z. J., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Olomouc, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Blažkem, advokátem se sídlem v Havířově, Dělnická 753/76, proti usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. října 2018, č. j. -8146, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 2018, č. j. -7960, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Shora citovaným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, nepřijal jeho nabídnutý písemný slib a ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodů podle ustanovení § 67 písm. a) a c) trestního řádu (výrok I.); ve výrocích II., III. a IV. rozhodl obdobně o ostatních obžalovaných. Napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci zamítl stížnost stěžovatele a jedné z obžalovaných.

Právně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížností splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), uvádí, že ve vazbě je od samého začátku trestního stíhání (29. srpna 2017). Stěžovatel je stíhán pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle , 3 písm. c) a 4 písm. b) a c) . Krajský soud rozhodl o vazbě po podání obžaloby a současně nařídil hlavní líčení na 9., 12. - 15. listopadu a 17. - 21. prosince 2018.

Podle stěžovatele soudy důvody tzv. předstižné vazby nijak nedoložily, naopak byly zadrženy další osoby podílející se na trestné činnosti, a to i na území Slovenské republiky a Polska, byly zajištěny komponenty pro výrobu i prostory, kde k výrobě docházelo. Současně neexistuje ani náznak snahy stěžovatele o jakýkoliv kontakt s cílem pokračovat v trestné činnosti. Vazební důvod podle § 67 písm. c) trestního řádu, který je závislý na osobním postoji obviněného, jeho sklonech či zázemí, musí být z odůvodnění rozhodnutí seznatelný. V projednávané věci tomu tak ale není a pokračování trestné činnosti nic nenasvědčuje. Stěžovateli byl zabaven majetek, v současné době nedisponuje finančními prostředky potřebnými pro výrobu pervitinu, je finančně zajištěn, a není proto na výrobě a prodeji drog závislý (sic!). K tomu stěžovatel odkazuje na nálezy

sp. zn.

, či

. Stěžovatel je rovněž přesvědčen, že vyvrátil i všechny pochybnosti pro vazbu útěkovou, vychovává s manželkou dvě nezletilé dcery, nemá jazykové vzdělání a mimo území České republiky nemá žádné nemovitosti ani rodinné příslušníky či známé - k tomu odkazuje na nálezy

sp. zn.

,

a

.

Stěžovatel poukazuje i na svůj zhoršený zdravotní stav a vytýká soudům, že o jeho vazbě nerozhodly urychleně; proto navrhuje zrušit napadená usnesení pro zásah do svých práv zakotvených v a 5, 36 odst. 1, 38 odst. 2 a 40 odst. 2d (dále jen ""), v a 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a požaduje projednání věci mimo pořadí

Podle y jsou základní práva pod ochranou soudní moci. Podle y nikdo nesmí být zbaven svobody jinak, než ze zákonných důvodů a způsobem, který zákon předvídá. Podle odstavce 5 téhož článkuy nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou v zákoně a na základě rozhodnutí soudu. Čl. 36 odst. 1y umožnuje každému domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu a zaručuje právo na projednání své věci veřejně, bez průtahů a v jeho přítomnosti - s možností vyjádřit se. V článku 40 odst. 2y je pak zakotvena presumpce neviny.

Z usnesení krajského soudu se podává, že stěžovatel, který je stíhán i pro přečin nedovoleného ozbrojování ( ), se ve vazebním zasedání přimlouval za propuštění své rovněž vazebně stíhané manželky, a to především s ohledem na jejich nezletilé dcery; odmítal, že by jeho bratr byl stále na Kapverdských ostrovech a poukazoval na slabé vazby k němu. Krajský soud ze spisového materiálu a po slyšení obžalovaných usoudil, že trestní stíhání je důvodné, a přetrvává kvalifikovaná vyšší míra pravděpodobnosti, že se obžalovaní jednání dopustili. Soud podrobně odůvodnil útěkovou vazbu, a to i s ohledem na nález Ústavního soudu

sp. zn.

; uvedl, že především stěžovatel je hlavní organizátor sofistikované a mezinárodní trestné činnosti, a proto je ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí 10 - 18 let. Obecný soud proto předpokládá vysokou pravděpodobnost útěku, a to i s přihlédnutím ke vztahu nezletilých dcer k rodičům a jejich strádání v souvislosti s vazbou rodičů. Protože se podstatnou část výnosu z trestné činnosti nepodařilo orgánům činným v trestním řízení zajistit, je pravděpodobnost a proveditelnost útěku celé rodiny vyšší.

V nezajištěných prostředcích, mezinárodním přesahu, vysoké ziskovosti a dlouhodobosti páchání trestné činnosti, spatřuje soud důvody i pro vazbu předstižnou. Krajský soud zohlednil i problematiku oslabování důvodů vazby plynutím času, zohledněnou v nálezu

sp. zn.

. Ponechání stěžovatele ve vazbě není založeno jen na hrozbě vysokého trestu, ale i na dalších výše uvedených závažných a konkrétních okolnostech; proto důvody vazby trvají i v řízení před soudem.

Z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci lze dovodit, že argumentace užitá stěžovatelem ve stížnosti proti usnesení krajského soudu a v ústavní stížnost se v podstatné míře překrývá - včetně odkazů na judikaturu Ústavního soudu. Vrchní soud zohlednil význam vazby coby významného zásahu do osobní svobody a ve světle relevantní judikatury Ústavního soudu (

sp. zn.

; ; ; či

) i Evropského soudu pro lidská práva (Letellier ca Francie, č. 12369/86; Rokhlin ca Rusko, č. 54071/00; Michalko ca Slovensko, č. 35377/05; Jarzynski ca Polsko, č. 15479/07; Ignatenco ca Moldavsko, č. 36988/07 nebo Fešar ca Česká republika, č. 76576/01) uzavřel, že nadále jsou dány konkrétní skutečnosti odůvodňující vazbu, útěkovou i předstižnou.

Při rozhodování o vazbě je úkolem obecných soudů zjistit existenci konkrétních důvodů pro uvalení či prodloužení vazby a ve vazebním zasedání vydat příslušné rozhodnutí. Soudy přitom pracují s individuálními a aktuálními fakty každého jednotlivého případu, bez zobecňujících závěrů. Vzetí do vazby je zatímní a zákonem předvídané opatření, jehož účelem je urychlení vyšetřování, aniž by tím současně bylo rozhodnuto o vině a narušilo presumpci neviny (y). Ústavní soud pak zjišťuje, zda orgány činné v trestním řízení při rozhodování nepochybily způsobem zkracujícím účastníky v jejich zaručených právech a zda jednající orgán veřejné moci měl k vydání rozhodnutí pravomoc i hodnověrné a přezkoumatelné důvody.

Stěžovatel v ústavní stížnosti hojně cituje judikaturu Ústavního soudu, nezpochybňuje však příslušnost soudů ani projednání věci ve veřejném zasedání (y).

Dne 24. srpna 2018 podala státní zástupkyně obžalobu, Krajský soud v Ostravě postupoval podle ustanovení § 72 odst. 3 trestního řádu a ve lhůtě 30 dnů od podání obžaloby rozhodl o vazbě; neobstojí proto námitka, že soudy o vazbě nerozhodly urychleně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutím o ponechání ve vazbě a je přesvědčen, že v jeho případě není vazební stíhání nezbytné. Soudy se však naplněním důvodů pro ponechání ve vazbě i po podání obžaloby zabývaly, učinily sice jiný závěr, než jaký stěžovatel očekával, ale vydání nepříznivého rozhodnutí není samo o sobě znakem porušení základních (zaručených) práv. Ústavní stížnost je proto jen polemikou, která nezakládá důvodnost ústavní stížnosti. Soudy byly oprávněny o vazbě rozhodnout, v zákonné lhůtě a na základě dostatečných informací tak učinily a svá usnesení podrobně odůvodnily. Pokud stěžovatele omezily na svobodě a ponechaly jej ve vazbě, dodržely zákonem předvídané důvody ( a 5y). Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele vypořádal ústavně konformním způsobem, a proto na ně Ústavní soud může odkázat.

V postupu a napadených usneseních Ústavní soud nezjistil tvrzené porušení zaručených práv stěžovatele a s ohledem na dostatek podkladů i na závažnost vazby rozhodl Ústavní soud o věci mimo pořadí. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu