Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2960/18

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Martina Hohla, zastoupeného JUDr. Jiřím Vlasákem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. -223, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a 1) HP Eurotherm s. r. o. se sídlem v Plzni, U Seřadiště 79/219, 2) Jiřího Egermaiera, 3) Kamila Potočky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud odmítl napadeným rozhodnutím pro nepřípustnost dovolání stěžovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, č. j. -200, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 4. 2017, č. j. -183. Krajský soud svým usnesením zamítl návrh stěžovatele (žalobce) v řízení o zaplacení 1 180 000 Kč s příslušenstvím na vstup postupníka do řízení s odůvodněním, že ačkoli byly splněny formální podmínky podle , postup stěžovatele je zjevným zneužitím práva a jeho návrhu nelze s odkazem na vyhovět. S tímto právním hodnocením se ztotožnil odvolací i dovolací soud, který je shledal souladným se svou ustálenou rozhodovací praxí a potvrdil odůvodněnou výjimečnost případu vyžadující aplikaci

Stěžovatel se zrušením napadeného rozhodnutí domáhá s odůvodněním porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu d. Porušení se měl dovolací soud dopustit tím, že se nezabýval všemi námitkami stěžovatele, kterými stěžovatel prokazoval nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při posouzení výjimečnosti situace. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá totéž, co uváděl před obecnými soudy všech instancí.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s , o Ústavním soudu (dále jen ""), a dospěl k závěru, že je přípustná ve smyslu téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Může tak učinit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatele, zmíněné otázky posoudily odlišně od stěžovatelova přesvědčení a svá právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o právní závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.

Napadené rozhodnutí dovolacího soudu bylo odůvodněno dostatečně, přesvědčivě a srozumitelně. Stěžovatelem tvrzenou odchylku odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyšší soud neshledal. Odvolací soud dospěl k závěru, že postoupením žalované pohledávky byl stěžovatelem sledován záměr vyhnout se povinnosti hradit protistraně [vedlejším účastníkům 2) a 3)] náklady řízení, jelikož pohledávka byla na zřejmě nesolventní společnost postoupena až poté, co nalézací soud v námitkovém řízení vyslovil svůj předběžný názor, že proti uvedeným vedlejším účastníkům bude žaloba neúspěšná. S tímto hodnocením se dovolací soud ztotožnil a vzal přitom mimo jiné v potaz, že stěžovatel v dovolání nijak nezpochybnil skutečnosti, z nichž odvolací soud při právním hodnocení vycházel (obsah smlouvy o postoupení pohledávky, záměr stěžovatele a poměry společnosti).

V projednávané věci se jednalo o v pořadí druhé zamítnutí návrhu stěžovatele na vstup postupníka do řízení. Z citovaného rozhodnutí odvolacího soudu plyne, že již napoprvé nalézací soud návrh stěžovatele posoudil jako zneužití práva a neodmítl jej pouze pro nesplnění formálních podmínek , jak tvrdí stěžovatel. Námitky stěžovatele směřují stále k otázce splnění uvedených formálních podmínek, což obecné soudy nezpochybnily, dále stěžovatel polemizuje s posouzením výjimečnosti daného případu, na níž se všechny obecné soudy shodly. Skutečnosti, které na podporu svých tvrzení stěžovatel uvádí, však nejsou pro závěr Ústavního soudu rozhodné a nejsou způsobilé jej zvrátit; postupu obecných soudů v projednávané věci nemá Ústavní soud co vytknout.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2018

Jan Musil v. r.

předseda senátu