Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3474/18

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Ludmily Kamlenkové, zastoupené advokátem JUDr. Janem Nohejlem, U Rajské zahrady 1912/3, Praha, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2018, č. j. -99, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 22. 10. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí vrchního soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. -1249, byla zproštěna funkce správkyně konkurzní podstaty společnosti GASTEX, spol. s r.o. a novým správcem byl ustanoven JUDr. Dušan Diviš. Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. -1290.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka údajně nepředala novému správci konkurzní podstaty veškerou agendu náležející do konkurzu, domáhal se tento jejího vydání žalobou, evidovanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. . Stěžovatelka v tomto řízení vznesla námitku věcné nepříslušnosti, neboť měla za to, že ve věci měl rozhodovat podle ustanovení , ve znění účinném do 31. 12. 2007, krajský soud. Z napadeného usnesení vrchního soudu se podává, že nový správce konkurzní podstaty se vznesenou námitkou věcné nepříslušnosti nesouhlasí, neboť se chce domoci vydání pravomocného rozhodnutí, na jehož základě by se mohl vydání věci domáhat exekučně a nikoliv jen uložením pořádkové pokuty konkurzním soudem.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že v případě řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 sp. zn. nelze ignorovat konkurzní řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , které nebylo doposud ukončeno. Stěžovatelka konstatuje, že o povinnosti předat funkci konkurzního správce JUDr. Divišovi bylo rozhodnuto již shora citovaným usnesením městského soudu a za neplnění této povinnosti jí byla rovněž uložena pořádková pokuta ve výši 10.000 Kč. Podle náhledu stěžovatelky Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím o věcné příslušnosti umožnil vydání duplicitního rozhodnutí, na jehož základě by stěžovatelka byla povinna vydat sporné y. Ústavní stížností napadeným usnesením mělo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, jež jsou jí garantovány a d.

III.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ( y). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor.

K podstatě stěžovatelkou vznesených námitek Ústavní soud konstatuje, že z věcného hlediska se v předmětném případě jedná o dvě různá řízení - konkurzní/civilní. Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, č. j. -1249, bylo výrokem I. rozhodnuto tak, že se stěžovatelka zprošťuje funkce správkyně konkurzní podstaty. Novým správcem byl týmž výrokem ustanoven JUDr. Dušan Diviš. Výrokem II. bylo rozhodnuto o vykonatelnosti tohoto usnesení. Oproti tomu předmětem řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 8 sp. zn. je civilní žaloba na vydání věci. Z toho důvodu pak také Vrchní soud v Praze neposoudil věc jako incidenční spor, což stručně odůvodnil. Ústavní soud je toho názoru, že posouzení způsobu, jakým se má správce konkurzní podstaty domáhat vydání konkurzní dokumentace, je výkladem podústavního práva.

Ústavní soud považuje, s ohledem na výše zmiňovanou zásadu minimalizace, závěr vrchního soudu za ústavně konformní a předmětnou ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2018

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu