Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3478/18

Ústavní soud rozhodl bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele MVDr. Františka Makovského, zastoupeného Lukášem Trefilem, advokátem, se sídlem nám. Míru 142/88, Svitavy, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2017 č. j. -197, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018 č. j. -229, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Svou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, a to právo na soudní ochranu podle d (dále jen "").

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil následující. Žalobou projednávanou u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. se žalobkyně po stěžovateli domáhala zaplacení částky 78.980 Kč s úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že jako nájemkyně bytu uzavřela se stěžovatelem jako podnájemcem podnájemní smlouvu na družstevní byt 1+1 v H. s tím, že podnájemné včetně služeb bylo sjednáno v částce 7.500 Kč měsíčně. Podnájem byl uzavřen na dobu určitou od 1. 7. 2013 do 30. 6. 2014. I po uplynutí podnájemního vztahu stěžovatel byt dále užíval, aniž by došlo k uzavření podnájemní smlouvy. V žalobě žalobkyně připustila prolongaci podnájmu o jeden rok, tj. do 30. 6. 2015, neboť nepodala včas žalobu o vyklizení bytu s tím, že stěžovatel byl povinen nadále platit měsíčně žalobkyni sjednaných 7.500 Kč od 1. 7. 2014, což však nečinil. Podanou žalobou se tedy žalobkyně domáhala zaplacení dlužného podnájemného a služeb za období od 1. 7. 2014 do 30. 9. 2015.

3. Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 6. 2017 č. j. -197, , potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (soud prvního stupně) ze dne 15. 11. 2016 č. j. -146, ve znění usnesení ze dne 9. 12. 2016 č. j. -148, jímž uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni 78.980 Kč s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku, rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve svém dovolání řádně nevymezil, v čem spatřuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (zejména ohledně placení nájemného, vyúčtování záloh na plnění spojená s užíváním bytu, vrácení investic do bytu).

4. Stěžovatel je přesvědčen, že bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces tím, že v rámci rozhodování o odvolání krajský soud učinil souhrnná skutková zjištění, neboť se obecně odkázal na odůvodnění rozhodnutí okresního soudu, aniž by se řádně a dostatečně zabýval a hodnotil konkrétní důkazy v řízení provedené. Tento postup stěžovatel považuje za nepřípustný. Odvolací soud učinil obecný závěr o správnosti skutkových zjištění okresního soudu a následně i o správnosti právního posouzení věci okresním soudem. V této souvislosti se odvolací soud dle stěžovatele dostatečně nezabýval jeho odvolacími argumenty, že do bytu investoval ze svého cca 100.000 Kč s tím, že minimálně částku 50.000 Kč požadoval vrátit. Dle stěžovatele tak byly oproti žalobním nárokům vzneseny jeho protinároky, které nebyly v řízení zohledněny.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

7. Ústavní soud však ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do jurisdikce obecných soudů, neboť není vrcholným článkem jejich soustavy ( a y). Dále zdůraznil subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález

sp. zn.

ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod jedince.

8. Ústavní soud shledal, že stěžovatel nepředložil žádné ústavně relevantní argumenty, kterými by přesvědčivě brojil proti napadeným rozhodnutím na ústavněprávní rovině. Stěžovatel jen opakuje tvrzení z řízení před obecnými soudy s tím, že nesouhlasí s tím, jak obecné soudy vyhodnotily předložené důkazy a interpretovaly podústavní právo.

9. Ústavnímu soudu však nepřísluší přehodnocovat skutková zjištění provedená obecnými soudy, pokud tato nevykazují ústavněprávní deficity, což v posuzovaném případě Ústavní soud neshledal.

10. Stěžovatelem předložené argumenty směřují pouze do výkladu podústavního práva a konkrétní skutkové situace. Z toho důvodu Ústavní soud dospěl k závěru, že argumenty stěžovatele nedosahují ústavního rozměru, pročež jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. listopadu 2018

Ludvík David, v. r.

předseda senátu