Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2476/18

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci společné ústavní stížnosti stěžovatelů A. Jindřišky Šrámkové a B. Antonína Šrámka, oba zastoupeni Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lipenská 869/17, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2018 č. j. -268 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2017 č. j. -207, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 4 a 2. JUDr. Tomáše Nebeského, bez právního zastoupení, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Ve společné ústavní stížnosti ze dne 19. 7. 2018 stěžovatelé Antonín Šrámek (dále též jen "povinný") a Jindřiška Šrámková (dále též jen "manželka povinného") navrhli, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o zaplacení částky 1 990 000 Kč s příslušenstvím a o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 28. 6. 2017 usnesením č. j. -170 Obvodní soud pro Prahu 4 (dále též jen "exekuční soud") exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 6. 12. 2006 č. j. -3, částečně zastavil vůči manželce povinného (výrok I).

Dne 27. 9. 2017 usnesením č. j. -207 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") k odvolání JUDr. Tomáše Nebeského (dále jen "oprávněný") usnesení exekučního soudu ze dne 28. 6. 2017 č. j. -170 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dne 2. 5. 2018 usnesením č. j. -268 Nejvyšší soud (dále jen "dovolací soud") dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 9. 2017 č. j. -207 odmítl.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdili, že s napadenými rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí, neboť jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle d (dále jen "") a právo vlastnit majetek dle y.

Další obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.

IV.

Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

V daném případě bylo ústavní stížností napadeno odmítavé rozhodnutí dovolacího soudu a zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, tj. za situace, kdy ve věci stěžovatelů dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.

Vydáním napadených rozhodnutí tak řízení v dané věci nekončilo a bude v něm dále pokračováno v řízení před exekučním soudem, tudíž k nápravě stěžovatelkou tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle a násl.y a Úmluvy, není zásadně příslušný Ústavní soud.

Stěžovatelům jsou nadále k dispozici prostředky a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatelé nadále domnívali, že jimi tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jim otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu.

Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2018

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj